Kriminalistický sborník 1968

Major Josef Strouhal, odbor vyšetřování VB Praha

 

SLOŽITOST A OBTÍŽNOST DOKAZOVÁNÍ V TRESTNÍ VĚCI VRAŽDY, SEBEVRAŽDY, POKUSU SEBEVRAŽDY A ŽHÁŘSTVÍ SPÁCHANÝCH V RODINĚ J. V OBCI V.

 

V polovině února letošního roku vzbudil oprávněnou pozornost občanů a vlivem neseriozního informování některého našeho tisku přímo rozruch neobvyklý případ, který se udál v obci V., okr. Praha – západ, když zde v noci na 13.2.1968 shořel rodinný domek, oba manželé J. byli nalezeni mrtvi a jejich jediný syn dosti těžce zraněný.

V tomto případě jsem od samého začátku až do ukončení vedl vyšetřování, které bylo ztíženo řadou okolností, na které jsem nemohl mít vliv. Především to byla skutečnost, že po spáchaném činu k ránu napadla slabší pokrývka sněhu, což ztěžovalo ohledání místa trestného činu, zejména zjišťování a zajišťování stop. Pro zranění nemohl být na zákaz lékařů ihned vyslýchán jediný svědek případu ing. S.J., kterému tím byla dána možnost celý případ si promyslet a upravit svoji pozdější výpověď především ve směru k pachateli. Ke všemu ještě poté, když pak svou výpověď několikrát změnil, se po měsíci z popudu lékařů dostal do Psychiatrické léčebny v Bohnicích na léčení, kde pro časté depresivní stavy a pokus o sebevraždu byl postup vyšetřování omezováním jeho výslechů narušován. Konečně téměř úplná izolovanost celé rodiny J. od ostatních občanů ve V. měla nepříznivý vliv na rychlejší objasnění případu.

Všechny tyto nepříznivé okolnosti mě vedly k tomu, vycházet při objasňování případu zvlášť důsledně především z poznatků získaných při důkladném ohledání místa trestného činu, z provedených znaleckých expertiz, z pitevních nálezů i z provedených vyšetřovacích pokusů, a tyto poznatky neustále konfrontovat především s výpověďmi ing. Stanislava J.

Dosud se občas vyskytují při vyšetřování různé nedostatky v ohledání místa trestného činu, tento úkon a stejně tak využívání znaleckých posudků a expertiz, provádění vyšetřovacích pokusů a využívání poznatků z nich se mnohdy podceňují; proto se v tomto článku pokusím ukázat, jak jsou tyto úkony důležité a že v kriminalistice jsou a vždy budou na předním místě. Nové technické a vědecké poznatky je budou jistě usnadňovat a zkvalitňovat.

 

Dne 13. 2. 1968 kolem 4:00 hod. bylo oznámeno požárnímu sboru v R., že v obci V. hoří obytný domek čp.96, ve kterém bydlel Stanislav J. se svou manželkou Marií a synem ing. Stanislavem J. Při výjezdu na místo požáru požárníci zjistili, že z rodiny J. s e nikdo v okolí hořícího domku nezdržuje. Při hašení požáru a při předběžném ohledání místa, které prováděli příslušníci obv. odd. VB R., byly zjištěny stopy krve na krytu studny, přiklop studny byl odkrytý a položený vedle studny. Později se zjistilo, že ve studni je mrtvola Stanislava J. Současně bylo oznámeno, že v obci Č. u plotu před domem M.S. byl nalezen sedící ing. Stanislav J., který byl těžce zraněný a vysílený, a že byl dopraven do nemocnice v Z. Po lokalizaci požáru byla v ložnici v I. patře shořelého domku nalezena značně ohořelá mrtvola ženy, ve které byla později zjištěna manželka Stanislava J. Marie. Na zahradě bylo pořezáním kmenů poškozeno 28 ovocných stromků a částečně poškozeny včelíny.

 

Ohledáním místa činu bylo zjištěno, že domek rodiny J. ve V. byl ve skupině asi 12 osamocených domků a chat, vzdálených od obce asi 700 m východním směrem. Domek byl v oplocené zahradě a těsně sousedil se zahradou a domku J.U., se zahradou a domkem rodiny Š., se zahradou a chatou P. a přes cestu, která je označena jako ulice Solopyská, se zahradou a domkem J.Š. Domek byl jednopatrový, se dvěma místnostmi v přízemí a dvěma místnostmi v patře.

V zahradě kolem domku byly vesměs mladé ovocné stromky, na jihovýchodním konci zahrady byla dřevěná oplechovaná kůlna na dříví, nářadí apod. Dále byly v zahradě celkem 4 včelíny. Ze tří stran byla zahrada oplocena 3 m vysokým dřevěným plotem, který byl oplechovaný, aby do zahrady a na domek nebylo vidět. Jen ze severovýchodní strany byla zahrada oplocena nižším plotem, který však byl trojitý: dva ploty byly dřevěné, asi 170 cm vysoké, vzdálené od sebe asi 1m. Pak teprve, ve vzdálenosti asi 75 cm od popsaného dvojitého plotu, byl další plot z drátěného pletiva, asi 160 cm vysoký, který odděloval zahradu J. od zahrady P.

Hlavní vchod do zahrady a k domku J. byl ze Solopyské ulice. Šlo o oplechovanou bránu opatřenou zámkem s bezpečnostní vložkou a zevnitř železnými závorami. Tato brána, jak se zjistilo, byla otevřena násilím, zámek však byl nalezen v poloze zamčené. Na místě se zjistilo, že bránu násilím otevřeli příslušníci požárního útvaru, když se jako první na místo dostavili k likvidaci požáru. Další vchod do zahrady J. byl z jihovýchodní strany, kde ve vysokém již popisované plot byla dřevěná branka. Ta se uzavírala řetězem, na kterém byl silný visací zámek. Branka i zámek se řetězem nebyly porušené.

Popsané oplocení zahrady neslo stopy porušení po přelézání pouze v jednom místě, a to téměř u konce zahrady ve směru k zahradě Š. Zde v prostředním plotě byl větší otvor po vytržení několika dřevěných tyčí. Na horním dřevěném paždíku byl otisk části podrážky velikosti 5x3 cm. Na dalším drátěném plotě, a to v místech, kde tento plot končil a navazoval na něj popsaný již vysoký oplechovaný plot, bylo pletivo plotu svrchu odtržené a zmáčknuté dolů asi do poloviny výše plotu. Na tomto zmáčknutém pletivu byly dobře znatelné stopy zablácení, což svědčilo o tom, že v těchto místech byl plot přelézán. O tom, že byl přelézán ze zahrady J. do zahrady P., svědčily stopy po chůzi, znatelné na travnaté zemi, které se však nedaly ani zjistit, ani změřit. Tyto stopy směřovaly po zahradě P. k východnímu konci jejich zahrady. Zde v tyčkovém plotě byl zjištěn otvor po vytržení dvou tyčí a na zemi v trávě byly zjištěny nepatrné stopy krve. Jiných stop na celém oplocení zahrady zjištěno nebylo.

Při čelním pohledu na domek byla po levé straně, 2 m od rohu domku studna, hluboká 11,20 m, k hladině vody 7,60 m. Studna byla svrchu vyskružená do hloubky 6 m betonovými skružemi o průměru 80 cm. Dále ke dnu studna již skružena nebyla a její stěnu tvořila zvětralá břidlicová skála s jílovitými vrstvami. Průměr studny v těchto místech byl přibližně stejný jako v části vyskružené. Studna neměla pumpu, byla opatřena rumpálem s plechovým okovem napevno připevněným k ocelovému lanu rumpálu. Studna byla zakryta dřevěným oplechovaným obdélníkovým krytem velikosti 100 x 90 cm. V jeho středu byl otvor velikosti 50 x 50 cm, který se zakrýval dřevěným příklopem, který nebyl ke krytu studny nikterak připevněn. V době ohledání ležel tento příklop vlevo, částečně na krytu studny a částečně na zemi. Těsně u tohoto příklopu ležel na zemi otevřený asi 20 cm dlouhý kapesní nůž s jednou čepelí a červenohnědými střenkami, na němž byly stopy krve. Na krytu studny v blízkosti otvoru a na jeho okrajích byly krevní šmouhy nepravidelných okrajů. Další krevní šmouhy byly uvnitř studny na 4., 5., 7. a 11. skruži. Na jílovité stěně studny ve výši asi 1,5 m nad hladinou vody byly zjištěny stopy částí oděvních součástek a otisky podrážek obuvi, vytlačené do jílovité stěny. V těchto místech, stejně jako na 4. skruži, bylo nalezeno několik vlasů.

Ve studni ve vodě byla mrtvola muže; byla bez pokrývky hlavy, s řeznými ranami na vnitřním zápěstí levé ruky. U pravého ústního koutku měla menší kousek zaschlé hnědé tekutiny, na čele na pravé straně drobnější oděrku. Jiná viditelná zranění neměla. Na levé ruce měla náramkové hodinky. Mrtvola byla oblečena v teplé rádlo, dvoje kalhoty a krátký kožíšek, na nohou podkolenky a ještě dvoje teplé ponožky. Na levé noze měla domácí bačkoru, druhá bačkora se našla ve studni, kde se našla i čepice se štítkem, další pár domácích bačkor, krabička zápalek a otevřený kapesní nůž, přesně takový, jaký se našel u studny. V mrtvém muži byl bezpečně zjištěn Stanislav J., nar. r. 1911, majitel shořelého domku. Vpravo u studny stál okov plný čisté vody, který musel být vytažen ještě předtím, než se do studny dostala mrtvola J. st., neboť v okovu byla voda čistá, kdežto ve studni byla částečně zbarvená do červena, zřejmě krví J. st.

Do domku vedly dvoje dveře. Hlavní dveře byly dvoukřídlové, opatřené zámkem s bezpečnostní vložkou. Levé křídlo dveří bylo vyražené, ale na místě bylo zjištěno, že je vyrazili požárníci. Z polohy zámku bylo patrno, že předtím byly dveře zamčené. Druhé domovní dveře byly z druhé strany domku, byly jednokřídlové, rovněž opatřené zámkem s bezpečnostní vložkou. Byly zavřené, ale odemčené. Klíč byl v zámku zevnitř a byl nepatrně potřísněný krví. V předsíni za těmito dveřmi stálo vědro z umělé hmoty, v němž bylo nepatrně vody. Vedle něj ležela sekerka. Vědro i sekerka musely být na místě, kde byly nalezeny, ještě před vznikem požáru, neboť pod nimi byla betonová podlaha předsíně čistá, zatímco jinde byla pokrytá jemnými zplodinami ohně.

V kuchyni, která byla za touto předsíní, stál uprostřed menší dřevěný kuchyňský stůl, který jako jediný z celého zařízení kuchyně byl ohořelý. Na neshořelých částech vrchní desky stolu byly nalezeny z větší části ohořelé hadry a kusy slaměných rohoží. Ostatní zařízení v kuchyni bylo jen očazené. Očazené byly i dveře zevnitř, což svědčilo o tom, a po založení požáru na stole byly dveře zavřeny a protože šlo o malou místnost, po vyhoření vzdušného kyslíku v místnosti oheň na stole sám uhasl. Dále pak bylo v této kuchyni zjištěno, že oděvní svršky na jedné skříňce a na lavičce u kamen byly v dosti silné vrstvě posypány žlutobílým práškem.

V další místnosti v přízemí (komoře) byla nalezena plechovka s označením Travex, ve které bylo menší množství prášku shodného s práškem, kterým byly v kuchyni posypány oděvní svršky; jinak se tu nenašlo nic, co by mohlo nějak souviset s případem.

V ložnici i v pokoji v I. patře domku bylo požárem vše zničeno, takže se nedalo vůbec poznat, kde se co v místnosti nacházelo.

V ložnici pod oknem leželo na zádech silně ohořelé tělo, jehož hlava směřovala ke dveřím vedoucím na balkon. Mrtvola měla silně ohořelou hlavu, zejména obličejové části. Dolní končetiny byly zcela ohořelé, zůstaly z nich pouze kratší pahýly stehenních kostí. Ruce byly uhořelé až k loktům, vnitřnosti byly vyhřezlé. V těsné blízkosti hlavy ležel kus měkké hmoty, o které přítomný soudní lékař prohlásil, že je to část mozku. Pod mrtvolou byly kusy trikotové látky narůžovělé barvy, místy prosáklé načervenalou tekutinou a pod ní neshořelé traviny, jaká se používá do matrací a zbytky matracové látky. V místech hlavy byla vrstva doutnajícího peří se zbytky povlakové látky polštáře nebo peřiny. Asi 60 cm od hlavy mrtvoly byla nalezena zubní korunka ze žlutého kovu, pod hlavou mrtvoly byl chomáč neshořelých dlouhých hnědých vlasů. Uprostřed místnosti byl nalezen budík, jehož roztavené sklo zalilo ručky, které ukazovaly 3.25 hod. Jinak v obou místnostech nebylo nic podstatného zjištěno.

                                                                       

Při prohlídce zahrady se zjistilo, že na různých místech jsou ořezáním kůry kmenů poškozeny ovocné stromy. Šlo celkem o 28 stromů různé velikosti a síly kmenů. Jejich kůra byla seřezána kolem kmenů v pruzích o šíři 20-25 cm. Někde byla kůra seřezána shora dolů, jinde obráceně, zdola nahoru. U jednoho stromku byly na částečně zmrzlé hlíně záhonu zjištěny dvě stopy po obuvi, u kterých bylo možno zjistit pouze přibližně velikost a šíři (28 cm délka a 11 šíře podrážky); jinak je nebylo možno pro nějakou identifikaci použít a ani je jinak fotograficky zajistit.

U tří včelínů stojících na zahradě se zjistilo, že jejich stříšky byly sejmuty, aniž byly poškozeny a to tím způsobem, že byly vyšroubovány vruty, kterými byly stříšky ke stěnám včelínu přichyceny. U dvou těchto včelínů chyběly pod stříškami zateplovací slaměné rohože.

Že vraždu Marie J., popsané podřezání a smrt Stanislava J., st. a zranění ing. Stanislava J., jakož i zapálení jejich domku nespáchal cizí pachatel, prokazovaly především výsledky ohledání místa činu, při kterém se zjistilo, že jak hlavní vchod vraty do zahrady J., tak i druhý vchod do této zahrady (uličkou podle ploty zahrady Š.) byly řádně uzamčeny; jedny klíče měl u sebe ing. J., druhé byly u zadních domovních dveří. Vrata musely příslušníci požárního sboru po příjezdu k ohni vyrazit, aby se vůbec k hořícímu domku dostali. Zámek s bezpečnostní vložkou v těchto vratech nebyl poškozený. Vrátka druhého vchodu do zahrady byla uzavřena na silný řetěz a opatřena silným visacím zámkem. Řetěz i zámek nebyly poškozené. Plot, který, jak již uvedeno, ze tří stran tvořil téměř nepřekonatelnou hradbu, nebyl v těchto místech nikde poškozen a nebyly na něm sebemenší stopy, které by svědčily o tom, že by ho někdo přelezl. Trojdílný plot mezi zahradou J. a P. byla narušen pouze v jednom místě na severovýchodním konci zahrady, kde, jak se prokázalo, plot přelézal sám ing. J., když prchal od prchajícího domku. Toto místo jednak sám označil a později při vyšetřovacím pokusu na místě ukázal, jednak to bylo prokázáno shodností otisku jeho ponožek, kteroužto stopu zanechal na horním dřevěném paždíku plotu. K tomu je třeba poznamenat, jak o tom bude ještě dále zmínka, že ing. J. od hořícího domku prchal jen v ponožkách neboť jeho bačkory zůstaly ve studni.

                                                                        

 Další okolností, která vylučovala, že uvedené trestné činy by byl spáchal cizí pachatel, byla skutečnost, že i hlavní domovní dveře byly při zjištění činu uzamčeny zámkem s bezpečností vložkou, takže i je musely požárníci otevřít násilím. Při ohledání byl tento zámek nalezen v poloze zamčené, stejně jako zámky od shořelých dveří vedoucích z balkonu do ložnice a pokoje v I. patře domku. Jediné dveře, které byly nalezeny odemčené, byly zadní dveře do domku, rovněž opatřené zámkem s bezpečnostní vložkou. Tyto dveře byly jen zavřené a klíče byly v zámku zevnitř. Těmito dveřmi by se neorientovaný cizí pachatel těžko dostával přes předsíň a komoru, celkem přes troje dveře do místností v patře.

Zásah cizího pachatele vylučovala i skutečnost, že J. měli jako hlídače ostražitého a zlého vlčáka, kterého na noc pouštěli volně na zahradu. V kritické noci však tento pes musel být puštěn i mimo zahradu, neboť podle své výpovědi ho ing. J. V době činu na zahradě neviděl a pes se k němu přidal až cestou z V. do Vr., když odcházel od hořícího domku. Ze zahrady ho těžko mohl pustit někdo cizí.

Konečně sám způsob provedení činu nenasvědčoval na cizího pachatele, a to z těch důvodů, že oba J. v době spáchání činu ještě nespali, o čemž svědčilo jejich normální oblečení, až na to, že místo bot měli domácí bačkory. Bylo si těžko možno představit, že by se jeden i druhý bez kladení odporu, bez zápasu nechali někým u studny pořezat nožem a shodit do studny. Jistě by se byli bránili a event. zápas by na nich zanechal nějaké stopy v podobě podlitin, škrábanců, poškození oděvů apod., což ani u jednoho z nich nebylo a pokud měli nepatrné oděrky na hlavě, konstatovali znalci – lékaři, že si je mohli způsobit nejspíše pádem do studny; přitom šlo o zranění pouze povrchní, které nemohlo způsobit ani krátkodobý stav bezvědomí. Dále je přirozené, že by alespoň někdo z nich volal o pomoc, ať již by byla nejdříve cizím pachatelem napadena Marie J., nebo některý z obou J.

Další, co vylučovalo účast cizího pachatele, byl způsob založení ohně. Při ohledání se totiž zjistilo, že pachatel musel založit požár nejméně na dvou místech. Jednak v patře domku, nejspíše v ložnici, popř. současně i v pokoji, od čehož se požár rozšířil a zničil jak zařízení v obou těchto místnostech, tak i plochou střechu. Další ohnisko požáru bylo zjištěno v přízemí v kuchyni. Zde byl oheň založen na dřevěném kuchyňském stole, který byl odtažen od okna doprostřed místnosti a na jeho vrchní desku byly položeny hadry a slaměné rohože sloužící jinak jako zateplovací vložko do včelínu. Protože však – jak již bylo uvedeno – šlo o poměrně velmi malou místnost a pachatel po zapálení při odchodu dveře zavřel, vzniklý oheň se po vyhoření vzdušného kyslíku sám uhasil, takže stůl pouze ohořel a neúplně na něm shořely i hadry a slaměné rohože. K tomu je třeba ještě uvést, že v této místnosti byly některé věci posypány práškem, ve kterém chemická expertiza bezpečně zjistila Travex. Ten je v určitém směru látkou podporující hoření. Není vyloučeno, že byl použit i k založení ohně. Krabice s tímto Travexem byla nalezena v komoře za kuchyní otevřená a víc jak ze dvou třetin vyprázdněná. Podle svědka ing. J. byla tato krabice Travexu před požárem v záchodě za komorou.

                                                                         

 Z vylíčeného bylo možno vyvodit rovněž závěr, že cizí pachatel by si s sebou nějaké zapalovadlo přinesl a nespoléhal by se až na to, co najde v samotném domku. K tomu je ještě třeba dodat, že slaměné rohože použité k založení ohně na stole v kuchyni byly vzaty ze dvou včelínů, kde za tím účelem byly odšroubovány stříšky. S takovým postupem by se cizí pachatel pravděpodobně nezdržoval a použil by k vyjmutí slaměných rohoží násilí, kdyby vůbec přišel na to, že tyto rohože může k založení požáru použít a že je ve včelínech najde.

Protože již v začátcích ohledání místa trestného činu bylo známo, že ing. Sanislav J. byl v časných ranních hodinách dne 13.2.1968 nalezen s řeznými ranami na krku a levé ruce ve Vr. (a odtud dopraven do nemocnice ve Z.), byla prohlédnuta celá trasa, po které musel z bydliště do Vr. přijít a kudy také šel po stopě služební pes. Nikde na této trase nebylo nalezeno něco, co by svědčilo o souvislosti se spáchaným činem. Až teprve ve Vr. před brankou domku čp. 881 byly zjištěny nepatrné stopy krve jednak v trávě a jednak na podezdívce u vrátek. Při tomto ohledání bylo také zjištěno, že při velmi pomalé chůzi trvá tato cesta od domku J. k brance domu čp. 881 ve Vr. 45 minut.

V mrtvé ohořelé ženě byla (podle nalezené zubní korunky a vlasů a podle výsledků soudní pitvy) zjištěna manželka majitele domku M.J., nar. v r.1914. Pitvou se také zjistilo, že neuhořela zaživa, ale že byla ještě před ohořením zavražděna. Při pitvě se totiž zjistilo, zlomení lební kosti a že bezprostřední příčinou smrti bylo tupé poranění hlavy s následným zadušením masivně vdechovanou krví. O tom, že ke smrti muselo dojít ještě před ohořením těla, svědčil negativní nález COHb v krvi zavražděné. Marie J. musela být udeřena nejméně jedenkrát zezadu do pravé poloviny hlavy válcovým předmětem (tyčí, trubkou, holí apod.), což vedlo ke zlomeninám lebky; krvácení do dýchacích cest s následnou aspirací krve, která vedla ke smrti, nebylo možno vysvětlit jen tímto jediným úderem, bylo nutno předpokládat další údery do obličeje s krvácením do dýchacích cest.

Při pitvě Stanislava J. st. se zjistilo, že vlastní a bezprostřední příčinou smrti bylo udušení z utopení. Dále u něho byla zjištěna řezná rána na levém zápěstí s poškozením loketní tepny, která byla způsobena nejméně dvěma řezy ostrým nástrojem, nejspíše nožem; toto zranění mohlo být způsobeno oběma noži nalezenými na místě činu.

                                                                         

Ke zranění ing. Stanislava J. soudní lékaři uvedli, že na vnitřní ploše levého předloktí měl tři rovnoběžně příčně situované řezné rány zcela povrchního rázu, sotva pronikající celou tloušťkou kožních pokrývek. Na krku vpravo měl 14 cm dlouhou povrchní řeznou ránu vedoucí od pravého ucha směrem dolů k ohryzku, nepronikající celou tloušťkou kožních pokrývek. Mimo to na pravé straně krku měl dvě další škrábancovité vlasové oděrky zcela povrchního řádu, směřující od ucha ke krku, a na levé straně krku obdobnou škrábancovitou lineární řeznou ranku, jejíž směr nebylo možno jednoznačně určit. Ve vlasech vpravo od střední čáry měl nevelkou oděrku s krevním výronem v okolí v rozsahu velikosti dlaně; drobné povrchní plošné oděrky měl v krajině obou kolen, na palci pravé nohy měl krevní podlitinu a oděrku velikosti lískového ořechu. V závěru znalci uvedli, že řezné rány, především rány na krku, neukazují ani svou intenzitou, ani způsobem, tj. směrem, ve kterém byly vedeny, na rány způsobené druhou osobou ve vražedném úmyslu, ale že ukazují spíše na úmysl sebevražedný – demonstraci pokusu o sebevraždu.

Zraněný ing. Stanislav J. komplikoval objasnění případu tím, že jak při krátkém informativním výslechu, který ošetřující lékaři povolili na 5 minut hned první den a který byl zachycen na magnetofon, tak i později při podrobném protokolárním výslechu jako jediný důležitý svědek nevypovídal o spáchání činu plnou pravdu. Snažil se případ líčit tak, aby podezření nepadlo na jeho otce a vůbec jejich rodinu, ale na cizího pachatele, nepřímo označoval sousedy U. a K., se kterými měla rodina J. vleklé dlouholeté spory. Uváděl totiž, že ho kritického večera, tj. 12.2.1968, asi kolem 23.00 hod. poslal otec ke studni pro vodu. Když vytáhl okovem vodu a snažil se ji nalít nejdříve do konve a pak do vědra, uchopil ho prý někdo, koho za sebou neviděl, zezadu za temeno hlavy a současně ho dvakrát řízl vpředu na krku. Nato prý klesl na kolena k otevřenému otvoru studny, rozmáchl se rukama do stran a přitom byl několikrát říznut do předloktí levé ruky. Pak prý ho útočník chytil za zadek a po hlavě hodil do studny. Ve studni začal volat o pomoc, a když nikdo nepřicházel, začal ze studny vylézat ven. Když byl asi v polovině studny, spadlo do studny další tělo a srazilo ho zpět do vody. Dole měl pocit, že jde o tělo otce. Toto tělo prý „šlo hned ke dnu“. Začal znovu vylézat ze studny ven. To se mu prý po delší době podařilo, a když vylezl, zjistil, že domek již v I. patře hoří, že již praskají tabulky oken. Volal o pomoc, ale nikdo se mu neozýval. Myslel, že rodiče, nebo alespoň matka šla opatřovat někam pomoc, a protože měl strach z případného nového napadení, odešel od hořícího domku, přelezl plot a dostal se až do Vr., kde byl potom nalezen a odvezen do nemocnice.

                                                                       

 Konečně se zdálo nelogické, že by se cizí pachatel nebo pachatelé, kteří by přišli vraždit a zapalovat, zdržovali vpředu popsaným ničením stromků na zahradě. Tato práce, jak ukázal vyšetřovací pokus, kdy popsané ořezání kůry kmene trvalo u jednoho stromku průměrně dvě minuty, musela při 28 poškozených stromcích trvat nejméně 50 minut.

To byly důvody, které vylučovaly provedení činu cizími pachateli, nehledě na to, že z této strany by motivem činu musela být především msta. Ta by přicházela v úvahu zejména ze strany sousedů U. a K., s nimiž rodina J. žila léta v nepřátelství. Při prověřování těchto rodin se nepřišlo na nic, co by odůvodňovalo podezření ze spáchání tohoto tragického činu. První, kdo požár domku J. zpozoroval byl sám U., když se dne 13.2.1968 kolem 03.15 probudil. Ten probudil rodinu K. a šel opatřovat pomoc do V. Vzápětí však na silnici k V. potkal auto řízené taxikářem H. z obce V., kterého zastavil, sdělil mu, co se děje, a požádal ho o přivolání pomoci. H. ho dovezl autem zpět k hořícímu domku a sám pak odjel do Č. přivolat požárníky, neboť ve V. v současné době požární sbor není. To se již požár rozšířil tak, že celý domek byl v plamenech.

Mezi výpovědí svědka ing.J. a výsledky ohledání místa činu byl závažný rozpor v tom, že u studny nebylo nalezeno žádné vědro ani konev, se kterými ho údajně otec poslal kritický večer pro vodu. Vědro u umělé hmoty stálo téměř prázdné v předsíni pod balkónem, zahradní konev plná vody stála na záchodě za komorou, tedy v místech kde ji měl otec ing. J. vzít a dát mu ji, když ho poslal pro vodu. Že zejména vědro stálo v předsíni na podlaze po celou dobu požáru, bylo jasně patrno z toho, že pod ním zůstala betonová podlaha čistá, ač všude jinde byla pokryta slabou vrstvou popílku.
Po předestření tohoto rozporu svědek ing. J. svoji výpověď změnil a uváděl, že ho otec kritického večera pro vodu neposílal, že pro ni také nebyl a že ho také nikdo neznámý nepořezal, ani do studny nehodil, ale že mu to udělal jeho otec, když ho přistihl vzápětí nato, kdy v ložnici nějakým neznámým předmětem zabil matku. V této výpovědi svědek ing. J. již také uvedl to, že ho otec sám dovedl k studni, zranil ho a pak strčil do studny, a že to vše se stalo poté, kdy z příkazu otce musel na zahradě ničit ovocné stromy.

Ani tato výpověď svědka ing. J. však nebyla zcela ve shodě jednak s výsledky ohledání místa činu, pokud jde o ničení stromků, zejména však s posudkem znalce soudního lékaře, který o zranění ing. J. uvedl, že jde o zranění povrchní, charakteristické pro pokus sebevraždy, čemuž nasvědčovaly rovné okraje řezu na krku a stejně od sebe vzdálené řezné rány na předloktí levé ruky.

Po částečném předestření tohoto rozporu změnil ing. J. svoji výpověď znovu a uvedl, že když otec zabil matku, pořezal se sám na krku a na ruce poté, když poškodil stromky v zahradě a otec ho dovedl ke studni a vyzval ho, aby do ní skočil a utopil se. Před skokem do studny se pořezal proto, že měl obavy, že se neutopí. Ani potom se nemohl utopit, a proto ze studny vylezl tím způsobem, že se nahoru vyšplhal opřen zády o stěnu a nohama a rukama o protější stěnu studny.

Ing. Stanislavu J. byl předestřen další rozpor, a to mezi jeho výpovědí ve věci pořezání ovocných stromků a mezi znaleckým posudkem KÚVB. Tento posudek totiž tvrdil, že stromky nebyly poškozeny sekerou, ale že se to muselo stát nějakým nožem (kromě nožů, které byly k expertize předloženy jako nože nalezené u studny a ve studni), nebo nějakým pořízem. Ing. J. však trval na své původní výpovědi, že stromky ořezával sekerou, a to tak, že sekerou nesekal obvyklým způsobem, ale že ji držel za čepec; proto mohl kůru na kmenech pořezávat jak zdola nahoru, tak i shora dolů. Také to při vyšetřovacím pokusu předvedl za přítomnosti znalce z KÚVB, který na posudku pracoval a který při vyšetřovacím pokusu prohlásil, že ořezávání kůry stromků sekerou tak, jak to předvádí svědek ing. J., je možné.

Při tomto vyšetřovacím pokusu ing. J. znázornil celou situaci, která proběhla od doby, kdy mu jeho otec po zavraždění matky dal do ruky sekeru a vyzval ho k ničení stromků, přes situaci, kdy se u studny pořezal, až do doby, kdy od hořícího domku po vylezení ze studny uprchl. Vyšetřovací pokus nepřinesl žádné rozpory s výpovědí svědka ing. J., ani s poznatky získanými ohledáním místa činu.

O tom, že svědek ing. J. byl kritickou noc ve studni a že z ní vylézal tak, jak uvedl, svědčil nález jeho bačkor ve vodě ve studni. To se shodovalo s jeho výpovědí, že si bačkory ve studni vyzul, aby se mu lépe lezlo ven. Dále byly na stěnách studně nalezeny jak vlasy Stanislava J. st., tak i vlasy ing. J. Na cementových skružích byly nalezeny krevní šmouhy, z kterých bilogická expertiza zjistila, že jde o lidskou krev skupiny „0“, která byla zjištěna u ing. J., zatímco jeho otec měl krevní skupinu „A“. Konečně pak na stěnách studny, kde byla zvětralá skála jílovité struktury, byly nalezeny otisky podrážek bačkor a manšestrového saka ing. J.

O tom, že ing. J. skutečně ve studni byl a že z ní vylezl popsaným způsobe, svědčil i posudek soudního lékaře, který u ing. J. zjistil četné oděrky na loktech, konečcích prstů na rukou, na kolenou a v křížové krajině, což plně svědčilo pro popsaný způsob vylézání ing. J. ze studny. O tom, že ing. J. byl při vylézání ze studny sražen zpět do vody padajícím tělem otce, svědčila oděrka a větší zhmožděnina asi 20 dm nad levým kolenem. Tuto výpověď ing. J. potvrdila i skutečnost, že byl ve V. nalezen za situace, kdy veškerý oděv na sobě měl promočený.

Při ohledání místa činu byly nalezeny krevní stopy na krytu studny a dále pak na noži, který ležel vedle studny. Expertizou se zjistilo, že jak na krytu, tak i na noži jde o krev skupiny „0“, tedy zřejmě o krev ing. J. Tím tedy byla prokázána pravdivost jeho výpovědi, že se pořezal u studny tak, jak to také při vyšetřovacím pokusu znázornil.

Okolnost, že lze ze studny vylézt způsobem, který uváděl ing. J., byla dokázána vyšetřovacím pokusem, ke kterému se nabídl požárník Josef J.; ten stejným způsobem vylezl ze studny za 1,40 min. Při posuzování tohoto časového údaje je třeba mít na zřeteli, že ing. J. je částečně po obrně ochrnutý na levou ruku a pravou nohu a že mu tedy vylézání muselo trvat mnohem déle.

Ing. J. ve své výpovědi uvedl, že když za ním do studny skočil otec a zjistil, že je ještě živý, chytil ho rukama kolem krku a tlačil ho pod vodu, z čehož se ing. J. dostal tím způsobem, že otce od sebe odstrčil; tato okolnost byla při vyšetřování částečně prověřena tím, že vzadu na límci bílé košile ing. J. byla nalezena větší hnědá skvrna, ve které bylo expertizou zjištěno, že jde o skvrnu od lidské krve, jejíž krevní skupina byla patrně „A“. Tato skvrna mohla těžko vzniknout od poranění ing. J., které měl na krku víceméně zpředu; spíš vznikla od krve jeho otce, a to v situaci, kdy již s pořezanou rukou držel ing. J. kolem krku.

Nikde v okolí studny nebyly nalezeny krevní stopy, které by vykazovaly krevní skupinu „A“, kterou měl Stanislav J. st., takže se nepodařilo najít místo, kde se mohl před skokem do studny pořezat na zápěstí levé ruky. Zjištění tohoto místa, jestliže bylo někde dále od studny, bylo při ohledání ztíženo tím, že k ránu dne 13.2.1968, tedy již po spáchaném činu, začal padat sníh. Vznikla však domněnka, že Stanislav J. st. se mohl pořezat na ruce přímo u otvoru studny. Přitom mohl podřezanou ruku držet přiměřeně proti tělu, přičemž krev z porušené loketní tepny mohla stříkat přímo na něj a vsakovat se do šatstva, které měl na sobě. Z těchto důvodů bylo šatstvo Stanislava J. st. znovu prohlédnuto, přičemž se zjistilo, že zejména na flanelové košili, kterou měl pod kožichem a sakem, jsou na předním straně dosti velké hnědočervené skvrny. Expertizou se zjistilo, že jde o lidskou krev skupiny „A“, tedy o krev Stanislava J. st., což uvedenou verzi potvrdilo. Nůž, který byl nalezen ve studni a na kterém proto, že byl ve vodě, se žádné krevní stopy nenašly, mohl být ten, kterým se Stanislav J. st. pořezal na ruce a který mu potom mohl do studny spadnout, popř. ho mohl ještě držet v ruce, když do studny skočil.

K oběma nožům, tj. k noži, který byl nalezen u studny, a k noži, který byl nalezen ve studni, je třeba uvést již jen to, že šlo o naprosto stejné nože, o kterých ing. J. uvedl, že jeden byl otcův a druhý jeho. Dál je však pro jejich shodnost nedokázal identifikovat; uvedl jen, že otec nosil svůj nůž u sebe, kdežto on měl svůj nůž v zásuvce nočního stolku ve svém pokoji a otec o něm věděl. Je tedy možné, že si otec na svoje pořezání vzal nůž svého syna, protože jeho nůž mu u studny vzal ing. J. z ruky a pořezal se s ním; nůž pak zůstal u studny, kde byl nalezen.

Že by pachatelem těchto trestných činů mohl být ing. J., tomu nenasvědčovala zejména ta okolnost, že tu chyběl přijatelný motiv; naopak bylo nutno konstatovat, že ing. J., jako člověk částečně zmrzačený, byl vším, co se týká péče, odkázán na svoje rodiče, zejména na svou matku. Přitom oba rodiče se o něho starali více než pečlivě. Při svých skromných poměrech mu umožnili vysokoškolské vzdělání. Ani z hlediska způsobu provedení činů nebylo možné podezírat ing. J. Byl to totiž člověk slabé tělesné konstrukce, jehož pohyblivost, zejména bez hole, byla značně omezená. Naproti tomu jeho rodiče, zejména pak otec byl proti němu fyzicky zdatnější, nebyl ještě nijak starý a byl oproti svému synovi mnohem pohyblivější. Těžko by se asi Stanislav J. st. nechal od svého syna pořezat na ruce a pak shodit do studny. Přitom, jak již bylo vpředu uvedeno, nebyly ani na jednom z nich nalezeny stopy zranění nebo poškození oděvu, které by svědčily o tom, že mezi nimi došlo k zápasu.

Jinak však tomu bylo, pokud šlo o motiv u Stanislav J. st. Mezi jeho rodinou J. a rodinami U. a K. bylo dlouholeté nepřátelství, které se projevovalo častými hádkami, občas i fyzickým napadáním. K poslednímu takovému napadaní došlo dne 7.11.1967. Tehdy U. a K. způsobili holemi ublížení na zdraví oběma J., zatímco Stanislav J. st. způsobil bodnými ranami nožem těžké zranění Josefu U. a lehčí zranění Josefu K. Ve věci bylo zahájeno trestní stíhání jednak proti Josefu U., ale pro ublížení na zdraví podle §221/1 tr. zák. i proti Stanislavu J. st. Příslušné usnesení vyšetřovatele obdržel Stanislav J. st. poštou dne 6.2.1968. Současně byl také vyrozuměn o tom, že znalci psychiatři vyšetří jeho duševní stav. Zároveň také obdržel předvolání k výslechu na den 13.2.1968, kdy se měl v 08.00 hod. dostavit k vyšetřovateli.

Již od začátku působilo trestní řízení na Stanislava J. depresivně. Po obdržení příslušných dokumentů dne 6.2.1968 se u něho zmíněná duševní deprese zhoršila, byl málomluvný, stále zamyšlený, někdy i plakal. Dosud nebyl soudně trestán a z trestního řízení a event. odsouzení měl zřejmě strach. Takto líčil chování svého otce ing. J. Potvrdil to však také i další svědek, a to JUDr. T., kterého si Stanislav J. st. zvolil v trestním řízení za obhájce a kterého dne 12.2.1968 v odpoledních hodinách se svým synem navštívil, aby s ním projednal účast při výslechu u vyšetřovatele příští den ráno. Dr. T. uvedl, že Stanislav J. st. se k výslechu dostaví pro neodkladné záležitosti poněkud opožděně, reagoval na to tím, že prohlásil, že by raději k tomu výslechu nešel.

 

                                                                        

 Z těchto důvodů se pak jevila pravdivá i ta část výpovědi ing. J., kde líčil otcův duševní stav a jeho chování ve večerních hodinách dne 12.2.1968 po příjezdu od obhájce z Prahy. Uvedl, že otec byl skleslý, málo jedl, byl bledý a ustrašený a často odcházel ven na zahradu s tím, že mu není dobře. Jinak se zdržoval v kuchyni v přízemí, kde se zdržovala i jeho manželka, zatímco ing. J. se asi od 21.00 hod. zdržoval ve svém pokoji v I. patře a připravoval si svoje písemné práce na druhý den do zaměstnání. Asi kolem 23.00 hod. přišla do dveří pokoje za ing. J. jeho matka. Byla již v županu a nočním prádle a řekla synovi, že otec je ještě dole v kuchyni, že je divný, a vyzvala ho, aby ukončil práci a šel spát, nejdříve ale ať dojde dolů pro otce. Ing. J. zůstal ještě asi půl hodiny ve svém pokoji, aby dokončil práci. Asi kolem 23.30 hod. uslyšel, že po schodech do I. patra a pak do ložnice vešel jeho otec. Po několika málo minutách zaslechl z ložnice nejdříve zvuk podobný vrzání postele a vzápětí nato sténavý výkřik své matky. Vešel proto do ložnice rodičů, kde se nesvítilo, a aniž rozsvítil, uviděl v přítmí ložnice, že otec stojí nad postelí matky a něco drží v ruce; co to bylo, nepoznal. Matka ležela na posteli hlavou obráceně, než spávala, a pod sebou měla peřinu. Levou nohu měla z postele dole. Již jen chrčela. Ing. J. přišel k posteli, klekl si u ní a začal matku jakoby hladit, ucítil však na peřině krev, a aniž si všiml, odkud matce krev teče, omdlel. Když se probral, držel ho otec za límec u bundy, třásl jím a řekl mu, že ho tady také nenechá, že všechno musí zničit. Pak ho vyvedl na zahradu, dal mu sekeru a nařídil mu osekávat stromky. Potom ho odvedl ke studni a žádal ho, aby tam skočil. Když se ing. J. zdráhal, vytáhl nůž, který mu však ing. J. vzal, sám se jím pořezal na krku a ruce a skočil do studny. Pak již následovalo vše tak, jak je vpředu podrobně vylíčeno.

K této části výpovědi ing. J. bylo nutno konstatovat, že ji nelze přesně prověřit, že však je ve shodě s výsledky ohledání místa tr. činu v té části, kde ing. J. uvedl, že matku po příchodu do ložnice viděl ležet na posteli hlavou obráceně, než jak spávala, a že měla pod svou horní částí těla peřinu. V této poloze byla skutečně mrtvola Marie J. nalezena.

K osobě Stanislava J. st. je ještě třeba uvést, že o něm bylo při vyšetřování z vojenských spisů zjištěno, že v r. 1934 byl krátce po nastoupení voj. zákl. služby z vojska propuštěn, protože lékaři psychiatři u něho zjistili neuropsychopatickou konstituci. Na zdravotním středisku v R. bylo zjištěno, že dr. D. začátkem letošního roku posílal Stanislava J. st. na psychiatrické vyšetření, což však on odmítl. O jeho podivínském a nenormálním jednání svědčí i ta okolnost, že svůj domek obehnal tak vysokým oplechovaným plotem i přesto, že to o to měl spory s MNV.

Protože ing. J. jako důležitý svědek závažného trestního činu měnil svoje výpovědi, a zejména pak také proto, že dne 14.3.1968 se z popudu lékařů dostal na léčení do psychiatrické léčebny, aby se především mohla posoudit objektivnost jeho svědecké výpovědi, bylo podle § 218 tr. ř. nařízeno vyšetření jeho duševního stavu znalci psychiatry a psychologem.

Ze znaleckého posudku psychiatrů vyplynulo, že ing. J. je osobnost anomální až psychopatická, s přehnanou touhou po sebeuplatnění, s rysy hysterickými a dyshymními a druhotně vzniklými vztahovačnými a krverulantními postoji. Jeho jednání v rozhodnou noc bylo možno rozdělit v hrubých rysech do dvou fází, jež za sebou následovaly. Nejprve úplné podrobení se vůli otcově, z čehož se postupně vymanil a dostával se do údobí vysoce aktivní činnosti směřující k vlastní záchraně. Když viděl před sebou mrtvou matku a uvědomil si, že pachatelem je otec, ztrácel půdu pod nohama, slepě vykonával příkazy otce, ničil stromky, nesnažil se poskytnou pomoc těžce zraněné matce a ani se nepřesvědčil o tom, zda je skutečně mrtvá. Silná citová fixace na otce mu bránila v tom, aby volal o pomoc. Z otcových slov věděl, že se otec chystá k sebevraždě a ke zničení celého jejich majetku. Otcův výrok, že „jej zde také nenechá“, v něm nevzbudil hrůzu ze smrti, ale vyvolal rezignovanou odevzdanost osudu. Uvědomil si, že voláním o pomoc by vydal otce rukám spravedlnosti. Nebylo mu jasné, zda otec usmrtí i jeho, ale byl si jist, že otec neukončí svůj život sebevraždou dříve, dokud on, svědek, bude žít. Sám si před otcem pořezal levé předloktí a krční krajinu a skokem do studny chtěl ukončit svůj život. Po pádu do studny se u něj přihlásil silný pud sebezáchovy a s vypětím všech svých sil se snažil dostat se ze studny ven, a to i potom, kdy byl při vylézání sražen znovu do vody padajícím tělem otce. Když se mu to podařilo a stál před hořícím domem, ve kterém se nalézala těžce zraněná nebo mrtvá matka, neměl v prvé chvíli jinou myšlenku, než se dostat co nejdále od místa tragedie. I v této hrůzné chvíli si uvědomil svoji společenskou izolovanost ve V. Později, ve vleku svých paranoidních představ a ve snaze co nejdéle zachránit rodinnou čest a nepotupit otce, udával při výslechu neznámého pachatele celé tragédie s možností, že by pachatelem mohl být někdo z nenáviděných sousedů, které on sám ve svém nitru vinil jako původce celé tragédie. Teprve po předložení některých důkazů svoji výpověď měnil, ale opět jen tak, aby neprezentoval svůj pokus o sebevraždu. Avšak skutečnost, že nesdělil celou pravdu, v něm vyvolávala neklid a napětí, a proto po opakovaném předestření dalších důkazů změnil opět svoji výpověď a vypovídal sled událostí tak, jak se odehrály, a na to trval. Z tohoto hlediska tedy bylo možno s vysokou pravděpodobností předpokládat, že v jeho poslední výpovědi byly jednotlivé detaily popsány přesně a nezkresleně.

Z posudku znalce psychologa vyplynulo, že podle aspektů psychologického znaleckého posouzení nešlo náležitě podložit předpoklad, že by bylo možno výpovědi svědka ing. J. pokládat jednoznačně za objektivní. Byly zjištěny některé psychologické a psychopatologické okolnosti, které mohly svědčit o snaze ing. J. nepodávat zcela pravdivé verze výpovědi. Tyto tendence měly pravděpodobně úzkou afinitu k některých anomálním rysům osobnosti. Na druhé straně způsob změn výpovědí, zejména nekritické hodnocení důsledků těchto změněných svědeckých výpovědí, jeho určité diskrepance některých úrovní intelektu, zvýšená úzkost a tenze, nedávaly psychologický podklad pro tendenci a schopnost usměrňovat vyšetřování nějakým logicky složitým systémem do té míry, aby bylo možno mít za prokázané, že se ing. J. snažil podávat tak dalece nepravdivé výpovědi, které by bylo možno jednoznačně prohlásit za neobjektivní a proto za zcela nevěrohodné.

 

Z výsledků vyšetřování zejména z důkazů a indicií zjištěných ohledáním místa činu, ze svědeckých výpovědí, a to především z výpovědi ing. J., ze znaleckých expertiz, z vyšetřovacích pokusů, a konečně ze znaleckých posudků soudních lékařů, psychiatrů a psychologa bylo možno ve věci učinit jednoznačný závěr, že v rodině J. došlo v noci na 13.2.1968 k rodinné tragédii spočívající v tom, že v přesně nezjištěnou dobu, nepravděpodobněji kolem 24.00 hodin Stanislav j. starší v ložnici v I. patře domku, zřejmě v náhlém pominutí smyslů, napadl již v posteli ležící svoji manželku Marii, kterou nezjištěným předmětem, nepravděpodobněji holí nebo klackem, který pak v místnosti shořel, udeřil do hlavy a způsobil jí smrtelné zranění. Když byl vzápětí po činu přistižen svým synem ing. Stanislavem J., prohlásil mu, „že ho tady také nenechá, že se rozhodl všechno zničit“ a vyzval ho k odchodu na zahradu. Zde mu dal do ruky sekeru a poručil mu osekáváním zničit ovocné stromky. Ing. J. u vědomí, co se stalo, co otec spáchal, v silném rozrušení podlehl vlivu svého otce, poslechl ho a stromky skutečně ničil. Když pak byl jak fyzicky, tak především duševně vyčerpán, odvedl ho otec ke studni, kde odstranil příklop a vyzval ho, aby do studny skočil, aby se utopil. Ing. J. se obával do studny skočit, namítal otci, že se neutopí. Otec jej znovu vyzval ke skoku do studny, a když se i poté zdráhal, vytáhl otec z kapsy nůž, který mu ing. J. vzal z ruky a sám se sním dvakrát řízl do krku, v kleče pak ještě třikrát do předloktí levé ruky, a pak teprve skočil do studny. Ve studni však pocítil silně touhu žít a začal vést boj o záchranu svého života tím, že začal ze studny vylézat tím způsobem, že se šplhal nahoru opřen zády o stěnu a nohama a rukama o protější stěnu studny.

Mezitím jeho otec založil v domku požár a sám se pak na přesně nezjištěném místě, nejspíše u studny, druhým nožem pořezal na zápěstí levé ruky a rovněž skočil do studny. Při pádu do studny srazil zpět do vody ze studny vylézajícího syna. Když Stanislav J. st. ve studni zjistil, že jeho syn dosud žije, snažil se ho dostat pod vodu tak, že ho chytil rukama kolem krku a stahoval ho pod vodu. Tomu se však ing. J. ubránil a znovu začala popsaným způsobem ze studny vylézat ven, což se mu podařilo. Když po vylezení zjistil, že jejich dům již hoří tak, že vstup do něho není již možný, rozhodl se místo činu opustit a vyhledat pomoc někde jinde než u sousedů, se kterými byla jejich rodina léta v nepřátelství. Proto přelezl plot do zahrady P., odtud pak prolezl otvorem v tyčkovém plotě, přes silnici se dostal na cestu vedoucí z V. do Č. přes osadu Vr. Po této cestě se dostal do Husovy ulice. Tam zůstal vysílen sedět před domem čp. 881, kde ho občané nalezli a nechali odvézt do nemocnice.

Na základě těchto výsledků vyšetřování mohl být tento veřejnost tak vzrušující případ ukončen; trestní stíhání zahájené dne 13.2.1968 podle § 160/1 tr. ř. pro podezření z tr. činů vraždy podle § 219 tr. zák., pokusu vraždy podle § 8/1 : 219 tr. zák. a obecného ohrožení podle § 179/1, 3a tr. zák. bylo dne 15.7.1968 podle § 172/1a a § 172/1d z důvodů uvedených v § 11/1e tr. ř. zastaveno.

Výsledek vyšetřování na doporučení lékařů psychiatrů v zájmu zdravotního stavu ing. J. nemohl být v tisku, rozhlasu ani televizi publikován.

                                                                                      Článek převzat z Kriminalistického sborníku č.11/68