Jen tak úvodem bych sdělil, že k mému setkání s panem režisérem došlo čistě náhodně po upozornění mé kolegyně, že "to je on", a proto jsem neváhal a sebevědomě ho oslovil, představil se mu a nastínil mu kdo jsem, že mám rád seriál 30 případů majora Zemana, a že by nám udělal velkou radost, kdyby přišel mezi naší skupinu přátel, která se schází a debatuje o seriálu. Po krátké rozmluvě vřele souhlasil a poskytl mi na sebe telefonní číslo, kde jsme pak dojednali podrobnosti o setkání. Po sérii domluv mezi námi a panem Sequensem jsme stanovili datum setkání na 5.6. 2004 od 16.00 a to ve stylové restauraci U Majora Zemana v Praze.

 

V den setkání jsme pana režiséra vyzvedli doma a zavezli ho do restaurace, kde jsme si postupně připravili záznamovou techniku a počítač, kde jsme měli k dispozici několik dílů ze seriálu, o kterých jsme chtěli vědět víc. Úvodem jsme však museli překonat režisérovu velkou obavu z toho, že se takhle o jeho seriál někdo zajímá a chce vědět více. Má už svoje jisté zkušenosti z dnešní doby a to většinou negativní, takže jsme mu museli opět vysvětlit, že jsme normální lidé, kteří se o to zajímají čistě z osobního zájmu a nehodlají ho nějak skandalizovat či konfrontovat, takových debat už bylo moc a jejich úroveň byla děsivá. Pan režisér byl tedy překvapen, že se i dnešní mladí lidé mohou o seriál zajímat a viditelně ho to potěšilo. Po překonání "bariér" se tedy rozhovořil, místy mluvil moc zeširoka, místy moc obecně, ale vždy se vrátil k podstatě věci. Povídal i o svém dalším seriálu, jako jsou Hříšní lidé města pražského či o filmu Atentát. O majoru Zemanovi nám toho sdělil opravdu dost, občas nás vysloveně šokoval, třeba když vyprávěl, že herce, který hraje v příběhu Studna otce Brůnu, potkal při natáčení v Jihlavě, kde točil úvodní scény k dílu Pán ze Salcburku. Tento člověk se jmenoval Jaromír Crha a pana režiséra hned zaujal, a proto ho obsadil do té role. Podstatné ovšem je, že tohoto pána nijak nelíčili či nemaskovali, on opravdu tak vypadal, jak je vidět v seriálu. Bohužel si už pan režisér nepamatoval nějaké podrobnosti, které jsme chtěli vědět, ono není divu, od natáčení už uběhla pěkná řádka let a pan Sequens už má požehnaný věk 82 let.

 

Dále vyprávěl o spolupráci se skvostným skladatelem nejen filmové hudby, panem Zdeňkem Liškou, jak nahrával hudbu k seriálu, jaký to byl génius a jak třeba dojížděl do Prahy vlakem ze Zlína a v hotelu skládal hudbu, kterou pak s Filmovým symfonickým orchestrem nahrával. Pokud jde o natáčení jednotlivých dílů seriálu, tak nebyly točeny tak, jak jdou za sebou. Některé exteriéry byly točené blízko Prahy, ale třeba díly Rukojmí v Bella Vista a Poselství z neznámé země byly natáčeny na Kubě.

Pan Sequens nás také potěšil tím, že s sebou přinesl tři alba fotografií, každé album se věnuje jednomu dílu, takže jich má doma 30 a v nich skvostné nádherné fotografie ze seriálu či z natáčení. Opravdu pěkná vzpomínka a pěkná relikvie. Dále také vlastní všechny scénáře k jednotlivým dílům, je potřeba zmínit, že si je vždy psal sám.

 

Naťukli jsme také to, co se v dnešní době točí za filmy a seriály, pan režisér to komentoval slovy "je to hrůza". Také poznamenal, že se mu ještě doposud nikdy nepodařilo stihnout přečíst upozornění před vysíláním seriálu na Primě, je to prý moc rychlé a docela by ho zajímalo, co je tam napsáno. Tomu jsme se museli zasmát.

 

Celé setkání jsme si nahrávali na kameru pro svojí potřebu a dělali fotografie, o unikátnosti tady myslím není sporu, bohužel tohle ocení pouze vážný zájemce o seriál nebo o osobu pana Sequense. Už byla v médiích mnohokrát propírána účelovost natáčení seriálu pro oslavu SNB a vyčítáno překrucování skutečných událostí a propagace komunismu, rozumný člověk si však v seriálu dokáže vybrat to, co ho zajímá a co se mu líbí. Pro nás je tento seriál velmi zručně natočený, se skvělou atmosférou jednotlivých dílů a má svoje kouzlo. Navíc zde hrají skvělí čeští a slovenští herci role, ve kterých moc často vidět nebyli. A to, že je tam místy ideologie komunistického režimu, to v tehdejší době měl v sobě skoro každý film.

 

Na závěr setkání nám pan Sequens podepsal naše knihy a materiály o majoru Zemanovi, ale třeba i knihu Jiřího Marka - Panoptikum hříšných lidí. Velice nás potěšilo, když jako věnování uváděl "Přátelům mjr.Zemana Jiří Sequens, 5.6.2004. Kolem 20.00 večer jsme tedy ukončili setkání a dopravili pana režiséra zpět domů. Opět jsme si vzájemně poděkovali, protože radost byla na obou stranách a není vyloučeno, že dojde k dalšímu setkání. Rádi bychom také přizvali k účasti pány Vladimíra Brabce a Radoslava Brzobohatého, zkusíme je proto kontaktovat, protože uskutečnění takového setkání, by bylo úžasné.

 

Ještě chci vyjádřit díky majiteli a personálu restaurace U Majora Zemana v Praze, v Krakovské ulici za jejich ochotu a spolupráci při přípravě a během konání setkání. Opravdu stylovější místo jsme si nemohli vybrat, navíc tam průběžně pořádáme i debaty o našem oblíbeném seriálu.

 

Za fanklub seriálu „Třicet případů majora Zemana“ Hombre