Celou akci jsme měli naplánovanou na říjnový víkend, tj. 23-24.10.2004. Ráno jsme se začali scházet kolem osmé hodiny a připravovat prostory pro promítání. Instalace plátna a upravení celé místnosti tak, jak jsme si představovali, bylo otázkou chvilky. Potíž se ovšem objevila ve zprovoznění notebooku a projektoru pro promítání. Na technické zkoušce vše vyšlo bez chybičky, ale tady nastaly potíže, které nám zabraly minimálně půl hodiny a promítání tak začalo s menším zpožděním asi 15 minut. Oficiální start se tedy posunul na 9:15, kdy jsme začali pochopitelně dílem Smrt u jezera. Lidé přicházeli, usazovali se, probíhalo poznávání lidí znajících se zatím jen z fóra. Někdo byl bohužel omluven z důvodu řádící chřipkové nemoci, i to se projevilo na účasti, která byla střídavě a průběžně měněna, průměrná účast byla tak 15-20 lidí. Čas ubíhal a díly se posouvaly dál a dál. S dílem Strach se přiblížila i hodina, kdy jsme měli vyrazit pro pana režiséra Sequense, který přislíbil účast na akci. V jednu chvíli mi ale zazvonil telefon a v něm mi bohužel pan režisér sdělil tu smutnou zprávu, nebude moci přijet, i on dostal virózu a teploty a musel ležet v posteli.

 Velmi toho litoval, protože se na setkání těšil a měl pro nás další zajímavé informace, zdraví je ale přednější a tak musel odpočívat. Tuto smutnou zprávu jsem oznámil přítomným a došlo samozřejmě k velkému zklamání. Ale život jde dál a určitě se na další akci pan režisér objeví, je určitě ochotný přijít a to je hlavní. Promítání tedy běželo dál, díly pokračovaly a hodiny se blížily k jedenácté večerní. V tuto dobu jsme udělali posun v seriálu o notný čas dopředu. Došlo k mimořádnému vysílání dílu Studna, na jehož časovém uvedení jsme se dohodli proto, že hodina na to byla ideální a přišlo i více lidí. Bezpochyby jde o nejznámější díl ze série a pro mnohé i nejstrašidelnější, zvláště výkony herců a atmosféra finální scény mu dává ten punc děsu. K uvedení Studny došlo po dílu třináctém, tedy Romanci o nenápadné paní. Po skončení Studny jsme se vrátili pěkně popořádku zpět do doby, kdy byl ještě Honza Zeman v Bartolomějské. Následoval pro něj stěžejní díl, Konec velké šance, ve kterém mu diverzant Bláha zastřelí manželku Lídu. V Zemanově těžké chvíli jsme byli s ním a možná někdo pod rouškou tmy uronil i slzu. Ta ale rychle zaschla při prohlášení doktora Veselého, že Lída i přes zasaženou aortu bojovala 4 hodiny. Následoval další strašidelný díl a to Kvadratura ženy, pro někoho z nás nejlepší díl série. Časově jsme se nacházeli kolem třetí hodiny ranní. Rozřezaná Hana Truhlářová ve vaně je dost silné kafe i v tuto dobu. Někteří účastníci i přes počínající únavu vydrželi sledovat, jeden z nás ale suverénně vytáhl pyžamo a spacák a na dřevěné lavici si ustlal. Proč ne. Blížila se pátá hodina ranní a chystal se díl Prokleté dědictví, který případné spáče probudil svojí nezapomenutelnou, elektropsychedelickou hudbou pana Lišky. Při dalším oddechovém díle, Třetích houslích, si opět někdo dobrovolně zdříml, aby tak načerpal síly na další silné příběhy. Při sledování nám velmi rychle utíkal čas, ztráceli jsme přehled, jestli je venku den či noc, nebýt několika malých přestávek mezi promítáním, já osobně bych se přestal orientovat úplně. V tomto sledovacím tempu nám utíkala i neděle. Při sledování dílu Tatranské pastorále, se v seriálu objeví posila ze Slovenska, Martin Gajdoš.

Toho jsme během dílu častovali veselými připomínkami, protože bezpečně vyhrál naší anketu o nejtrapnější roli v seriálu a opět potvrdil, že si jí zaslouží právem. Při dalším díle, Šťastný a veselý, se přiznám, že se o mě pokoušela únava a na několik vteřin a možná i minut jsem usínal. Proto následovala velká sklenice Coly a byl jsem opět čilý. Blížil se večer a na žádost několika přítomných jsme přeskočili dva jihoamerické díly a přešli k dílu Mimikry. Další kultovní díl seriálu, hlavní postavy opět nezklamaly a podaly životní výkony. Pak následoval poslední díl seriálu, Růže pro Zemana, který je nejdelším z celé série. Tady už jsme někteří vyloženě čekali až to skončí, sice je to pěkný díl s neméně pěknou hudbou, ale vyčerpání bylo už značné a vidina konce se blížila. Oficiální konec byl něco po osmé hodině večerní, postupně jsme se rozcházeli a byli určitě spokojeni. Zážitků měl každý určitě plno. Během promítání jsme konzumovali dostupné jídlo v místě konání, nejvíce byly asi objednávány výborné klobásy, či nakládaný hermelín. Někdo měl i vlastní stravu z domova. Z tekutin se pilo samozřejmě pivo a velké množství kávy a Coly. Během sledování všech dílů, bylo pozornějšími objeveno několik dalších a podstatných nedostatků, které jsou k nahlédnutí ve fóru v sekci Nedostatky. Celkově se tedy Festival povedl, byť malou pihou na kráse byla neúčast režiséra. Ale není všem dnům konec a není důvod neuspořádat podobnou akci třeba v menším měřítku, už s panem režisérem a dopromítnutím dvou vynechaných, jihoamerických dílů. Děkujeme všem zúčastněným a při dalším setkání se budeme těšit na shledanou.

Místo konání akce : Café-bar Deja-vu, Praha – Vyšehrad

Datum konání : 23.10 - 24. 10. 2004

Množství účastníků : průběžně se měnící, průměrně tak 15-20 lidí.

Vlastník prostor, organizátor a náš celofestivalový obsluhovatel : Chozé

Iniciátor, organizátor a autor tohoto článku : Hombre

Technické zajištění : Petr H.

Všem ještě jednou velký dík!