Po roce vánoce… v našem případě tedy výroční schůze fanklubu připadla opět na osvědčený termín v půlce předposledního měsíce roku - na 14. listopadu 2009. Stejně jako rok předtím se tato velká sláva konala v Restauraci Na Koupališti městečka Libčice nad Vltavou.

 

Předvoj byl tvořen již v pátek večer panem pokladníkem, který se pokusil nainstalovat vše potřebné k technickému zajištění akce, především audio-video techniky. Ne vše se zdařilo a bylo potřeba některé věci doladit ještě v sobotu dopoledne. Vadou na kráse zapojení zůstala nemožnost propojit některý z počítačů s projektorem, takže se z hlediska video ukázek muselo dost experimentovat, ale ani tato skutečnost nemohla nic ubrat na kvalitě celé akce a nepozorný divák si ničeho ani nevšimnulJ.

 

Na náš sraz přijali pozvání dva hosté, oba z kategorie nejvzácnějších. Již potřetí se mezi nás rozhodl zavítat představitel seriálového majora Hradce, herec Rudolf Jelínek a nově se nám podařilo zajistit účast legendy mezi kaskadéry, pana Jaroslava Tomsy.

 

Vzhledem k tomu, že oba hosty bylo nutné přivézt každého z jiného koutu, tak skupina A ve složení malej Míra, Hombre a Olga Halámková si vzala na starost dopravu pana Tomsy. Dorazili na sraz společně s ním, po jistě příjemném začátku, kdy se host nejprve projevil také jako vzorný hostitel a celou skupinu pozval k sobě domů, kde se chvíli zdrželi jak prohlídkou relikvií v domě slavného kaskadéra, tak uvítacím drinkem a do Libčic vyrazili s určitým zpožděním. Skupina B ve složení pan Černý vyrazila pro pana Jelínka z Libčic v době, kdy se tam již začali scházet první hosté, takže také opožděně. Naštěstí svižnou jízdou cestou na sever a poté při návratu do Libčic, kdy se pan Jelínek projevil jako skvělý navigátor díky znalosti všemožných zkratek, se ztrátu podařilo dohnat a krátce po druhé hodině jsme mohli majora Hradce přivítat mezi námi.

        

To již byl celý velký stůl téměř obsazen a po krátké chvilce, kdy dorazil i pan Tomsa se skupinou A, jsme byli již téměř kompletní. Na pár opozdilců jako knihomol, VHS a podobně…budiž jim omluvou, že to mají nejdál a cestou na sraz provedli zastávku, aby si zapůjčili fotoalba dvou fimů.

Na srazu se tentokrát objevilo docela dost nových tváří, takže účast byla větší než kdokoli z organizátorů setkání očekával, hosté takového kalibru táhnou, s tím se nedá nic dělat.

        

Úvodním přivítání obou vzácných hostů i všech přítomných si vzal na starost Hombre a poté se již rozběhlo povídání spojené s ukázkami rolí pánů Jelínka i Tomsy jak v seriálu, tak také v jiných filmech. Od obou jsme se dozvěděli spoustu nových informací k jejich tvorbě, rolím, ale také o vztazích k některým hereckým kolegům a podobně. Oba přesně vysvětlili, jakým způsobem je nutné točit „bojové“ scény, tak aby to příliš nebolelo a současně, aby divák neměl pocit, že to je nějaká kašírka. Celé odpoledne i večer bylo k dispozici skvěle připravené občerstvení v podobě gulášku a studených mís, které zajistila kuchyně restaurace z přebytku hospodaření fanklubu, loni prostě v tomto udali pánové Černý a Rajman ten správný směrJ.

        

Celé odpoledne uběhlo neuvěřitelně rychle a najednou byla venku již tma, první účastníci se rozcházeli a pánové Jelínek a Tomsa ty, jež zůstávali, bavili dál svými historkami v již velice neformálních rozhovorech.

Oběma hostům se mezi námi líbilo natolik, že volba předsednictva a revizní komise fanklubu neprobíhala, jak bývá zvykem, samostatně, ale volilo se jednotlivě v průběhu již velice uvolněného rozhovoru. Pan Jelínek nás opustil kolem 20 hodiny před vyhlášením nového vedení fanklubu, které nedoznalo výrazných změn, pouze v revizní komisy byl kolega Rajman nahrazen malým Mírou, což zasvěcené přítomné nemohlo příliš překvapit.

        

Následně již plynul krátký večer velmi příjemnou zábavou spojenou s hudební produkcí, do níž se aktivně zapojil i pan Tomsa, který vystřihl na foukací harmoniku boogie i blues za doprovodu Fredyho kytary. Po desáté večer nastalo loučení i s druhým z hostů a poté již vytrvali jen ti, kteří v Libčicích přespali, ostatní se plni dojmů rozjeli do svých dalekých či blízkých domovů… a že je na co vzpomínat. Takže přátelé - zase za rok... a uvidíme kde, třeba pro nás někdo připraví překvapení v tom smyslu, že pomůže se zajištěním celé akce, ostatně nějaký ten kritik našeho počínání se také našelJ.

        

P.S. autor článku se omlouvá všem dalším fotícím, že téměř jako vždy dal sobecky přednost převážně své vlastní práci, to je ta zatracená ješitnost…