Každým rokem na podzim v listopadu je na pořadu naše výroční setkání tzv. valná hromada fanklubu. Snažíme se, aby taková akce byla vyvrcholením celoroční práce, zážitků a zajímavostí, kdy zveme významné hosty v podobě herců v seriálu a pomocí projekce se je snažíme vyzpovídat. Letošní rok jsme pojali tak, že pozveme proveřené "bardy", kteří u nás již byli a jednoho nového. Těmi prověřenými byl pan Rudolf Jelínek a Jaroslav Tomsa, novým pak Ivo Niederle. Nakonec se nám hosti sešli čtyři, protože pan Jelínek s sebou vzal i manželku, žokejku, paní Martinu Růžičkovou-Jelínkovou. Tentokrát jsme jako místo schůze zvolili proveřený prostor naší restaurace U majora Zemana v Praze, v Krakovské ulici. Bohužel nám nevyšla rezervace na zadní salónek, kde bychom měli více klidu, a tak jsme měli pro sebe alespoň celý zbytek restaurace. Tady se sluší poděkovat právě provozovatelům, protože spolupráce s nimi je na výbornou a ochota, se kterou se tam trvale setkáváme, je velmi příjemná.

                                                

Proto jsme se v restauraci mohli sejít i o něco dříve a připravit projekci a místo pro nás. Po páté hodině se pak začali scházet první fandové a následně i hosté. Odvoz jsme tentokrát zajišťovali pouze pro pana Jelínka, ostatní se dopravili sami. Postupně tedy přišli všichni tři hosté, manželka pana Jelínka pak přijela sama později. Přivítali jsme všechny mezi námi a především pro pana Niederleho jsme zatím slovně uvedli naši činnost, představili se a sdělili mu, o co nám jde. Pánové Jelínek a Tomsa nás totiž již dobře znají. Samozřejmě i u pana Niederleho byla zpočátku lehká obava co od nás může čekat. Ale tu jsme myslím rychle rozptýlili.

                          

Pomalu jsme se pak přesunuli k promítacímu plátnu a pustili všem postupně již natočené věci z dřívější doby, abychom sobě i hercům připomněli to, co je za námi. Promítali jsme i video z loňského setkání v Libčicích, kde byli právě poprvé spolu pan Jelínek a pan Tomsa. Naše pozornost byla přeci jen směřována na pana Niederleho, který byl u nás poprvé a my jsme si od něj slibovali několik zajímavých informací z natáčení. Pan Niederle si zahrál příslušníka Bezpečnosti jako Láďa Skládal. Postupně jsme mu pouštěli scény právě s jeho hereckými výkony, pan Niederle někdy až nevěřícně koukal, co že to tam hrál. Tím chci naznačit, že si toho o seriálu moc nepamatoval. Bohužel ani ohledně některých míst natáčení z něj nebylo možné "nic dostat". Pan Niederle z toho byl možná trochu nešťastný a neustále se omlouval, že si nic nepamatuje, ale my jsme ho zase ujišťovali, že to nevadí. Za to ale dokázal povídat velmi poutavě o svém dalším hereckém a konferenciérském životě a díky němu jsme se tak dověděli i informace, které nikde jinde nepovídal. Jeho osud je tak trochu smutný, protože i on má svou 13. komnatu, kdy přišli s manželkou o prvorozenou dceru, kterou mu autem srazil syn jakéhosi tehdejšího generála, jejich další dvě dcery pak později emigrovaly a nakonec mu před několika lety zemřela manželka. On nyní žije sám a takovéhle setkání bylo i pro něj jako rozptýlení případných chmurných nálad.

                            

                                                    

Po projekci jsme hosty zavedli alespoň na prohlídku salónku v restauraci, kde je seriálová výzdoba v podobě fotografií. Zde slavila narozeniny větší skupina lidí a my jsme jim oslavu trochu přerušili, ale podle reakcí i velmi zpříjemnili. Pánové si prohlédli výzdobu a s některými přítomnými se i vyfotografovali. Mezitím se dostavila i paní Jelínková, a tak jsme byli kompletní. Dál jsme pokračovali v povídání o všem možném.

                                              

I hostům ale vyhládlo, takže následovalo občerstvení buď z bohaté a chutné nabídky jídelníčku restaurace, nebo alespoň z připravených obložených mís, které jsme pro všechny nechali připravit. Čas na občerstvení hostů jsme využili k tradiční akci na výroční schůzi, tj. volbám do předsednictva fanklubu a revizní komise fanklubu. Rozdali jsme volební lístky a nechali všechny svědomitě hlasovat tak, aby i příští rok klub za něco stál:-). Před volbou si ještě vzal slovo dosavadní místopředseda pan Dr. Salaba a srdnatě se přiznal k tomu, že letošní rok moc nestíhal z důvodu neustálé práce a hodně cestování pro firmu Benson & Benson, tudíž za sebe navrhnul na příští rok náhradu v podobě pana Černého. Voliči pak doporučení pana místopředsedy potvrdili i ve výsledcích, takže novým místopředsedou se stal pan Černý, dosavadní člen revizní komise. Předseda a pokladník zůstali po volbě stejní a k malé změně došlo i v revizní komisi, kde pana Černého nahradil právě Dr. Salaba. Snad alespoň zde bude mít trochu času na dostatečnou revizi našeho klubu a nebude často revidovat bar v Bílých linkách:-). Naše volby užasle sledoval zvláště pan Niederle, který netušil, že jsme něčeho takového schopni. Velmi oceňoval to, jaká jsme to parta, a že takovou ještě nikdy neviděl.
Postupně se naši hosté měli k odchodu, večer rychle ubíhal a čas plynul. Proto se spustila lavina fotografování na památku a podpisů, každý chtěl mít svou fotku a vzpomínku tak na pěkný večer v přítomnosti hostů. Naši hosté pak byli obsluhou restaurace požádáni o podpisy na zarámovanou měděnou destičku, která si zahrála právě v díle Mědirytina. Všichni tři pánové se na ní velmi rádi podepsali.

             

                              

                      

Pak tedy postupně odešli a my jsme mohli vstřebávat zážitky ze setkání a doplňovat energii pitím a obvykle výborným jídlem z nabídky restaurace. A dokonce i nějaká ta specialitka na obložené mísy se našla. Postupně jsme se pak začali rozcházet domů. Akce byla letos bez noclehu, protože v restauraci to možné není. Možná kdybychom měli pronajatý zadní salónek, byla by i projekce delší, snad to vyjde přístí rok. Těšme se tedy na příští výroční schůzi a doufejme, že i hosté mezi nás zase rádi přijdou.