Zdá se, že začátky roků pro nás nepřinášejí nejlepší zprávy, letošní rok bohužel také nezačal zrovna potěšující informací, když jsme se dozvěděli, že naše domovské sídlo, Restaurace U majora Zemana bude v Krakovské ulici končit své působení z důvodu nedohody mezi majiteli restaurace a majiteli objektu a bude její provoz pokračovat na jiném, zatím neznámém místě.

Informace o ukončení provozu tohoto útulného zařízení byla samozřejmě impulsem k tomu, abychom se v poslední otevírací den, 5. února zde sešli také. Nikdo z nás však nechtěl dopustit pouze běžný sraz fanklubu a proto byla rozhozena lana a kontaktovali jsme hned několik představitelů menších, či větších rolí v seriálu, účast postupně přislíbili pánové Vladimír Brabec, Rudolf Jelínek, Jaroslav Tomsa a Ivo Niederle.

        

        

Na místě jsme pro sebe měli vlastně celou zadní část restaurace, tedy místo, kde jsme se scházeli vždy a také salonek, který již byl kompletně vyklizen a aby bylo na co postavit projektor a počítač, bylo nutné uzmout z kuchyně jeden ze stolů. Vše jsme s předstihem připravili, aby bylo možné hostům promítnout ukázky ze seriálu, ale i z jiných filmů a také to, co jsme sami natočili na místech natáčení při různých putovaní a výpravách. Po páté hodině se začali všichni scházet a tři z hostů také, bohužel pan Tomsa se musel na poslední chvíli ze zdravotních důvodů omluvit, ale nemuselo nás to příliš mrzet, protože se Fredymu podařilo na naše setkání pozvat paní Hanu Talpovou, která si zahrála v díle Pán ze Salcburku roli recepční v motorestu Severka, zavítala mezi nás poprvé a doufejme, že ne naposled. Nakonec se nás sešlo tolik, že jsme se téměř nevešli, účast byla opravdu hojná.

        

Nebylo to ani tak klasické setkání s herci, kdy oni by vyprávěli a my se na ně jen dívali, spíše se povídalo v různých skupinkách o všem možné, o seriálu, současné tvorbě, práci herců, chystané výpravě na Kubu a také o životě, na chvíli se musel vzdálit pan Jelínek, který měl povinnosti v divadle, kde působí, ale po představení se zase mezi nás vrátil. Kolega pokladník připravil pro pana Niederleho skvělý sestřih jeho zásadních vystoupení z celého seriálu zakončený ukázkou z filmu Kamarád do deště. Pan Niederle jako vždy pravil, že si téměř nic z toho nepamatuje. Pochlubili jsme se samozřejmě také záběry naší kamery, především z Líšna, Zbraslavi a také z výletu na Rujanu. Pan Niederle si coby poručík Láďa odnesl také průkaz sboru, k nerozeznání od pravého i ostatní hosté samo sebou neodešli s prázdnou, ale Ivo Niederle dostal dárek určitě nejoriginálnější.

        

        

Celý večer ubíhal velice rychle při zábavě s hosty, pití nápojů dle chuti a skvěle připraveného občerstvení, které obohatil doktor Veselý jeho domácí produkcí, především koláče a klobásy sklidily značný úspěch. Než jsme se nadali, byl vlastně konec večera a naši hosté se chystali k odchodu. Krásnou tečku za jejich návštěvou udělala rozhlasová stanice Frekvence 1, jejíž redaktor seděl ve výčepu a na odchod panu Vladimíru Brabcovi nechal poslat speciálně do restaurace jednu píseň. Večer se až na pár drobných prohřešků proti bontonu vydařil na výbornou.

Co dodat na závěr? Loučení to rozhodně smutné nebylo a všichni věříme, že se provozovatelům restaurace podaří najít nové působiště. Kam bychom také chodili, že. Ovšem vždy když půjdu touto ulicí, vzpomenu si, že právě tam bylo domluveno založení těchto stránek a myslím, že tomu tak bude u všech, kteří u toho tehdy byli.