Po ranním probuzení asi všechny účastníky první letošní akce potěšil pohled z okna, kde bylo zaděláno na slunečný den. Po téměř zimním počasí v týdnu to byla obrovská úleva, že vyšla prognostika meteorologů ohledně slunečného víkendu. Tradicí se již stalo, že sraz před těmito akcemi je na náměstí v pražské části Zbraslav. Všichni dorazili včas, v pověstné akademické čtvrthodince již žádný opozdilec nedorazil. Těsně před devátou hodinou jako poslední přišel pan předseda,  no přišel? Přivezl v doprovodu Blanky předsedu juniora, kterej nám všem dal jasně najevo, jak ho absolutně nezajímáme a v klidu pospával, hlavně že někteří měli možnost nejmladšího člena fanklubu Dominika, kterého jsme zdárně zapili konečně vidět osobně, nechť roste, alespoň tak jak byl zapíjen. Srovnali jsme se před odjezdem v autech a vyrazili na první místo, kolonu vedl malej Míra se kterým jeli Olga, Hombre a Elden - jeli ve čtyřech páč se na parkovišti zjistilo, že má malej Míra nejtlustší auto, za nimi Lída s manželem a dvěma syny, následně pan Černý s Fredym a na konci huba.buba a pasažéry Hanele a Anglie. Cestou ze Zbraslavi jsme na dálnici dokonce předjeli snad i vozidlo s plešatým a šikmookým, ten byl zjevně schován.

        

Prvním místem našeho putování se stal tentokrát sázavský klášter, před nímž již netrpělivě stepoval poslední avizovaný člen výpravy plukovník Žitný. Na Sázavě byla většina z nás vůbec poprvé, protože je toto místo tak trochu mimo naši obvyklou trasu v oblasti Benešovska a Sedlčanska. Návštěva areálu nikoho zklamat nemohla, klášter je ve stavu téměř shodném s dobou natáčení a vše bylo snadno k poznání, podařilo se přesně určit místa, kde stála kamera, odkud kam se pohybovali hrdinové čtvrtého dílu Rubínové kříže, když sem byl přivezen „poklad“ pohřebním vozem. Postavení kamer bylo známo, pohyb herců také a tak se stalo, že jsme zde setrvali déle, než bylo původně plánováno, rozhodli jsme se natočit několik záběrů pro „Náš“ seriál. K dost velkému překvapení obvyklých představitelů před kamerou se zde projevila obrovská aktivita Lídina syna Roberta, který s dětskou bezelstností projevil zájem sehrát roli Willyho Kleibera, ostatně, kdo by to měl hrát jiný? Karla Hlušičku s jeho drobnou postavou mohl těžko představovat malej Míra, huba.buba nebo snad kolega Elden… Své role se zhostil výborně i když místo k pohřebnímu vozu prchal ke kočárku mladšího bratra, který jako jediný pochopil, že v záběru něco chybí, nakonec vůz jako vůz, video bude brzy zařazeno do filmu „Náš seriál“, tato sekvence se bude rozhodně líbit. Jako dodatek byla ještě natočena komunikace plukovníka Žitného, coby opata s Rudy Mauerem. Od této chvíle začal tlačit čas, tak jsme se vydali, již kompletní, směrem Benešov.

        

        

Překvapivě první vůz sjel v Benešově do staveniště, měli asi orientační talent jako posádka modrého Wartburgu, dnes již je to sídliště postaveno, ale tato zastávka v plánu opravdu nebyla. I tak jsem se všichni rádi podívali na jedno z míst natáčení dílu Pán ze Salcburku a po krátké obhlídce vyrazili na již plánovanou zastávku, kterou byl Amber hotel Konopiště. Po našem příjezdu dokonce vyšel i kuchař, který si nás asi v duchu počítal, kolik že obědů to bude vařit, zklamali jsem ho. Prohlédli jsme si místo, kde Edmund Sachs šel za Kufou po jeho dlouhé non-stop cestě. Ne všechny pokoj pana Kufy zaujal, nejmladšího člena výpravy zaujala především jediná louže na Benešovsku a tak dobu kdy všichni prohlíželi místo natáčení, strávil všemožným zkoumáním a procházením této louže. Před odjezdem z Konopiště již některé přepadal pocit hladu (aby ne, když viděli natěšeného kuchaře) a bylo nutno zastavit co nejdříve na čerpací stanici pro Olej do jednoho z vozů.

          

Oběd jsme tedy odložili a na čerpací stanici zastavili nejen kvůli oleji, ale také pro to, abychom zde uspořádali malý piknik a ochutnali, co dámská část výpravy (v zastoupení i Blanka) připravila. Olga sice tvrdila, že se jí to moc nepovedlo, protože chvátala, nezbývá než říci naštěstí, pokud by se jí to povedlo, tak by bylo to co napekla zlikvidováno kompletně, když se to nepovedlo, zmizela během pěti minut pouze polovinaJ. Stejně dopadlo to, co napekla Blanka a vezl Hombre, chutnalo obé všem a dámám nechť se to raděj takto „nedaří“, pokud by se dařilo o něco více, vozidla by nás za rok neuvezla. Z čerpací stanice bylo jen několik málo kilometrů na jedno z nejtradičnějších míst natáčení. Zde padla první klapka celého seriálu, zde jsme natočili nejvíce materiálu pro Náš seriál. Jedná se o zámek Líšno, původně hrad Lešno, založený Benešem z Dubé již ve 14. století. Za dnešní podobu zámku vděčíme Čeňku Daňkovi z Esse, který vytvořil romantický duch. Místo má neuvěřitelný genius loci, dá se konstatovat, že kdo nebyl zde, neví toho o místech natáčení seriálu mnoho. Prohlédli jsme zde všechna známá místa - kudy jel autobus, kde probíhala honička se psi, kde se oběsil správce areálu, kde byly zakopány mrtvoly a nakonec se přesně podařilo identifikovat poslední pochybnost na Líšně. Okno, ze kterého zastřelil Václav Kalina Rudiho Mauera v díle Rubínové kříže. Pokud budeme respektovat objevitele míst natáčení, tak zde svůj první objev učinil starší syn Lídy, neboť to byl on, kdo jako první ukázal na to správné okno, my pochybující jsme si to pak již pouze ověřili ze záběrů v seriálu a zkonstatovali, že se nespletl. Na tomto místě projevili obrovský zájem o seriál oba synové kolegyně Lídy, starší objevil okno, mladšímu nedala pokoj půda kolem zámku a asi ty mrtvoly pod zemí, tím klacíkem dloubal a dloubal, pro srovnání je přidána fotka jeho a pana předsedy z roku 2008, oba jsou pro objevování hrobů zapáleni úplně stejně.

        

         

Po prohlídce zámeckého parku se odjelo jen kousek dál, na kapličku nad Líšnem, ta se objevila v díle pán ze Salcburku. Odjezd od kapličky byl pro mnohé vysvobozením, následoval čas zastávky na oběd a někteří účastníci již vypadali velice bledě. Pojedli jsme v restaurantu Česká Sibiř v Miličíně, kolem kterého je hned několik míst natáčení, například odpočívadlo  necelých sto kilometrů od Vídně, místo, kde odbočil pán ze Salcburku z hlavní silnice k rybníku, místo, odkud jej následoval vůz s Jiřím Hradcem a Žitným a o kousek dál je úsek, kde Rudi Lorenz předvedl dost riskantní dopravní manévr se svojí Škodou 1000MB. Pojedli jsme výborně, v převaze byly halušky, ale každý si dal, na co měl chuť a je třeba poděkovat personálu za rychlou a vzornou obsluhu, která snížila naši časovou ztrátu. Mohla být snížena ještě výrazněji, nebýt skutečnosti, že plukovník Žitný zde projevil druhou svoji základní vlastnost. Jeho zapálenost pro seriál je všem zainteresovaným dlouho známa, jeho zapálenost pro jídlo byla v plné nahotě objevena až zdeJ.

                                                                

První poobědní zastávkou byl rybník Olšovec. Před dojezdem na toto místo vedla celou kolonu posádka pan Černý, který na tomto místě byl asi pětkrát a Fredy, jak se ukázalo selhali na celé čáře (možná poobědní únava), správnou odbočku trefili až na druhý pokus. Zkrátka amatéři bez navigace. Otáčet jedno auto problém není, ale otáčet pět aut… Do vzpomínek přihlížejících řidičů tato scéna vstoupí do rodinné mytologie pod názvem „přijeli umělci z Prahy“. Olšovec je bezejmenný rybník, který je prostředním ze soustavy tří rybníků nedaleko Miličína. Zde se pokusil Rudi Lorenz ukončit život Jana Zemana tím, že svrhl auto i s ním do vody. Dnes je u rybníka dětský tábor, zdalipak dítka, zde trávící své prázdniny tuší, že zde byla potopena škodověnka s majorem Zemanem? Na místě se opět podařil jeden dílčí objev - molo, které má dnes tvar písmene T bylo v době natáčení nasměrováno rovně do rybníka, ale také stálo na úplně jiném místě, než se nachází dnes.

Rybník Olšovec vystřídal asi hlavní bod programu, obec Vojkov, která v seriálu představovala Plánici, ve skutečnosti se případ odehrál v obci Babice. Odebrali jsem se zde na hřbitov a lokalizovali místa z dílu Štvanice, naprosto přesně, některé kříže a náhrobky omyl vylučují. Následovala návštěva a okukování před domkem Svobodových. Poté hurá na náves. Od samého rána bylo jasné, že zde bude natočena scéna, kde Karel Mutl (Petr Oliva) vyběhne na ze školy a vyzývá obyvatele obce k účasti na zasedání ve škole. Pan pokladník navodil atmosféru puštěním té správné budovatelské písně z reproduktorů svého vozu a mohlo se jít na věc. Natočení scény provázely jen problémy a zase jen problémy. Plukovník Žitný běžel moc pomalu a špatným směrem (to bude záběrů v sekci ne vše se podaří), malej Míra běžel od bývalé školy, kde je dnes výrobna lahůdek, o něco rychleji a projevil se jako kinohérec, krokovou kreaci a otočky zvládal bravurně, nakonec se nenechal zahanbit ani plukovník a odpozoroval od Míry, jak to má dělat a vida, vypadalo to naprosto jinak než jeho prvotní pokusy. Natočení scény komplikoval i obrovský pohyb vozidel a občanů po návsi, kdo by to zde byl čekal? Nás trpělivé to nemohlo rozhodit, ale malý Robert byl již očividně nervózní, že ten pán telefonuje, protože neví kam jet, kouká na nás a vidí, že má zmizet… nejraděj by jeho vozidlo ze záběru vystrkal, kdyby na to měl sílu. No podařilo se a uvidíme jak dopadnou natočené záběry a co z nich nastříháme, máme to ve dvou bednách, tvůrci v Trháku jsou proti nám ryzí amatéři, když se mávne, tak kamery musí běžet.

        

        

Po odjezdu z Vojkova se malej Míra opět rozhodl zastavit zcela neplánovaně na jednom z dalších míst natáčení, kterým je Kosova Hora, kde Honza, navrátivší se z koncentračního tábora běžel vstříc své rodné vísce. Všichni se již ani nešli podívat na přesné místo natáčení, blížil se závěr výpravy a únava se projevovala u všech, kromě tří lidí. U dvou je to všeobecně známo, malej Míra a pan Černý jsou v tomto fanatici, sekundovat jim dokázal jen Robert, kterého únava - neúnava zajímalo vše a jeho komentář „tatínek to fotil až tam dál“…? Dětská bezprostřednost je odzbrojující, té nemůže odporovat ani ten, kdo to místo našel a nafotil, to se prostě nedá a ti méně vytrvalejší - modlete se, aby neletěl na Kubu, utahal by vás tam všechny. Na tomto místě se následně konalo rozloučení s tímto malým nezmarem, Lídou a celou rodinou, neb oni jeli směr Plzeň a my ostatní směr „tady je plukovníkovo“. Následovala jíž pouze poslední krátká zastávka na trase.

                                                   

Jako vždy Malej Míra nezklamal, projevil se jako znalec míst natáčení nejen seriálu, ale českých filmů vůbec. V Křečovicích prostě zastavil a všichni jsme si měli možnost prohlédnout domek Otíka z filmu Vesničko má středisková. Viděli jsme odkud se lije pivo z oken, kde bylo místní JZD a také kde ze hřbitovní zdi shlížel hřbitovní umělec na místo, proslavené pivem ze sedmého schodu… Na závěr byl zdáli k vidění i dům, kde jsou dodnes uskladněny barvy k tomu, aby případný malíř přesně trefil okapy. Nejen seriálem jsme živi a zastávka na místě natáčení jedné z nejlepších komedií české kinematografie jistě potěšila.

Poslední místo putování bylo zvoleno pouze pro jeho umístění, je prostě na trase. Nachází se v obci Jílové u Prahy a jde o viadukt, kde řidič Sörensen v podání Jiřího Adamce čeká na Pavla Bláhu. Je to ono a díky profesoru Braunovi již delší dobu víme, kde to je. Nafotili jsem vše potřebné a výprava se chýlila k večernímu programu. Dokonce bylo toto místo již umístěno do sekce místa natáčení, článek Konec velké šance - díl 14 - Jílové u Prahy.

                          

Od viaduktu se jelo nejkratší cestou k Žitným. Před večerním programem museli díky povinnostem někteří ostatní výpravu opustit, jo hlídání dětí se ne všem babičkám líbíJ. Plukovník jako správný člen klubu vyprázdnil dům od rodinných příslušníků, aby umožnil zábavu a večerní grilovačku. Přípravu přehnal tak moc, že zakoupil i nový gril, aby nic neselhalo. Zpočátku právě tato jistě výhodná koupě selhávala, neb jsme museli přijít na princip fungování onoho zařízení, naštěstí na to jeden nejmenovaný člen přišel a tak jsem ostatním sdělil, že se musí gril vysypat a nastavit tak, aby fungoval jak má. Podařilo se a večer probíhal v plné pohodě, ti kteří se chtěli zdržet pouhou hodinku se zdrželi skoro tři… to hovoří za vše.

        

                                                   

Kdo se neúčastnil, má čeho litovat. Howk.