Když jsme se 5. února loučili docela ve velkém stylu s našim bývalým útočištěm v Krakovské ulici, spoléhali jsme na to, že personál restaurace U Majora Zemana nás dlouho na holičkách a bez zázemí nenechá. Uplynulo ani ne čtvrt roku a útočiště máme nové, oficiálně jsme jej otevřeli opět setkáním s hostem a pokud jsme čtvrt roku neměli zázemí, tak stejně dlouhou dobu jsme také neviděli Jana Pohana, se kterým jsme byli první setkání nuceni udělat v pro nás naprosto netradičním prostředí salónku domova Sue Ryder, což bylo pro besedu prostředí téměř ideální.

Někteří museli začít připravovat setkání v nové restauraci o něco dříve a tak jsme se v úzkém počtu sešli v restauraci na obhlídku již 8. dubna, abychom promysleli, jak volit naši vlastní výzdobu, poté následovalo několik dnů práce s fotoaparátem a počítačem, abychom ještě před setkáním s Janem Pohanem vylepili v restauraci několik prvních obrázků z našich putování a míst natáčení seriálu, docela se podařily (tiskárna odvedla dobrou práci), takže budou přibývat další, celkový plán je cca 40 takových obrázků formátu A3.

         

Původně mělo být hostů u příležitosti našeho oficiálního otevření nové restaurace více, je jen škoda, že na poslední chvíli odřekli, či nepotvrdili účats panové Tomsa, Postránecký, Kubíček a Jelínek. Host se na místo M v hodinu H dostavil jediný - již zmíněný Jan Pohan neboli seriálový James Spellman. Rozhodně se nedá říci, že by to bylo veskrze špatně, na některé z nás působí setkání s jedním až dvěma hosty nejlépe, v momentě, kdy jsou hosté tři nebo čtyři, je to již příliš rozmělněné a není ta soustředěnost na toho, kdo by měl být na prvním místě, tedy onen host.

         

Kam jinam se mohla stočit řeč než na Kubu, jednak pan Pohan se v seriálu objevil právě v díle z neznámé země, který zde byl natáčen a také se chystá výprava na toto nejvzdálenější místo natáčení a tak jsme samozřejmě sondovali a vyzvídali, seč se dalo, kolega Žitný dokonce zvolil košili ve vyloženě letním kubánském stylu. Naštěstí nejen otázkami a seriálem jsme živi… Pan pokladník se ukázal v tom nejlepším světle, když zajistil bohatý raut, ze kterého si jistě každý vybral to svoje, někdo smažené syrečky, někdo výborný gulášek, někdo výtečné masové kuličky, někdo čerstvou zeleninu a někdo to spráskal vše dohromadyJ.

         

Pan Pohan byl překvapen rozdílností mezi tím, jak nás poznal v domově Sue Ryder a v tomto našem takříkajíc domácím prostředí, kde jsme se nijak nežinýrovali. Překvapení bylo spíše příjemné z jeho pohledu, dle něj to první setkání bylo příliš oficiální. Vrátím se k určité kritice (která kdysi proběhla) těchto našich takříkajíc domáckých setkání, kdy ten kdo se neumí natlačit na doslech hosta z toho zkrátka moc nemá. S tím se nedá nic moc dělat, také to umíme skoro profesionálně, jako to proběhlo s panem Pohanem v únoru, ale jak vidno i hostům se líbí více takové to normální posezení a popovídání si v restauraci u piva či vína, bez mikrofonu, bez nějakého pevného programu, prostě jen tak přijít a popovídat, oficiálních a profesionálně vedených besed, možná i za honorář, mají všichni pánové a dámy více než dost a tím je možná pro ně přitažlivé to naše amatérské pojetí a pochlubme se, nemusíme vybírat vstupnéJ.

         

Večer plynul při spokojené zábavě velice rychle, pustili jsme několik videí z míst natáčení, došlo i na Arnym zpracovaný klip Mašinka, nemohl také chybět díl ze seriálu, v němž host hrál, tedy ne díl, ale byl puštěn celý film sestřihnutý z obou Kubánských dílů. Najednou bylo deset, za chvíli jedenáct… Když odbyla večerní hodina, jal se pan Pohan k vyprávění velice dlouhého vtipu, v němž všechna slova začínají na písmeno P, nezbývá než obdivovat jeho paměť. Alespoň část se podařilo zaznamenat a tak se může každý podívat.

S blížící se půlnocí a tedy i poslední hodinou, kdy funguje pražská MHD se celá společnost začala rozcházet, abychom se dostali na poslední metro, tramvaj, vlak… Dík patří plukovníkovi Žitnému, že tento problém nemusel řešit náš host a byl odvezen domů automobilovým vozem. Při odchodu Jan Pohan celkem jednoznačně vyřešil naše dilema, čím vyplnit volná místa na zdi a personálem podanou fixou jedno z těchto míst vyplnil svým autogramem s věnováním, lepší tečku naše setkání mít nemohlo.

                                                            

Věřím, že se všem otevření nové restaurace líbilo a opakovaně poděkujme panu Janu Pohanovi a také provozovatelům a personálu restaurace za perfektní catering. Zase máme své útočiště.

P.S. Já mám konečně aspoň jedno dívko ze seriálu s podpisem některého z aktérůJ