I v roce 2013 náš fanklub jede dál a snažíme se rozvíjet se a pokračovat v naší činnosti. V lednu jsme již tradičně zašli položit květiny ke hrobu režiséra Sequense, v únoru pak byl v plánu sraz s některým z herců. Únor je stále studený měsíc, a proto je setkání někde v teple a u příjemného povídání ideálně stráveným časem. Byla snaha na sraz získat tři únorové oslavence - pana Jelínka, pana Tomsu a pana Olivu. Bohužel bylo naše přání opět jen přáním, takže z oslovených mohl nakonec pouze pan Jelínek. Tím pádem jsme ale mohli vyřešit jeden malý "restík", protože jsme loni chtěli k panu Jelínkovi pozvat i paní Andrlovou. Nyní se to tedy povedlo a v sobotu 23.2. se sraz uskutečnil. Místem setkání byl opět prostor restaurace Trattoria Cesare, kde jsme již předtím několikrát byli a uvažovali jsme, že zde vznikne nová základna v podobě Restaurace U majora Zemana. Dokonce bylo i pro většinu z nás milým překvapením to, že prostor byl nově pěkně vyzdoben obrázky ze seriálu. Obsluhující personál si totiž dal tu práci a z našich materiálů pro nás připravil stylové prostředí. Bohužel je vše opět jinak (o tom až na konci článku).

                                           

Takže jsme se postupně na místě scházeli, někdo byl ohlášen předem, někdo (jako třeba babi Kořenářka) nás svou účastí vyloženě překvapil. Přeci jen v takovém počasí vyrazit z Liberce do Prahy chtělo trochu odvahy a nadšení pro věc. Nicméně nejdál, jako v poslední době vždy, to měl z nás jasný.sokol. Z Ostravy do Prahy a druhý den zpět, je vážně "štrapáce". I přes účast těchto přespolních členů byla akce spíše komornějšího rázu, sešlo se nás devět. Na sraz byl ale pozván i Jan Dědek, který se chystá pozvat do své talkshow mojí maličkost, tedy předsedu fanklubu. Jako fanda seriálu chtěl vidět naživo fanoušky a udělat si tak o nás obrázek. Později dorazila i jeho manželka a oba dva mezi nás zapadli a příjemně se povídalo. Vysloužili si tak od nás stylové přezdívky, tedy "redaktor Holan" a "Irena Lhotová". S postupem času dorazili i hosté, pana Jelínka přivezl kolega Žitný, který za chvíli vyrazil i pro paní Andrlovou. Jejich přivítání bylo milé, evidentně se opět po delší době rádi setkali. Průběžně se povídalo o lecčems, vzpomínalo se i na seriál Dobrá voda, kde si spolu oba zahráli.

                                                              

                                           

                                                           

Jelikož pan Jelínek slavil 27.2. své narozeniny, proběhlo po chvíli gratulování a předání maličkostí v podobě kytičky a stylově slivovice zn. Rudolf Jelínek. Pan Jelínek byl nadšen, evidentně ho dárek pobavil a děkoval nám za něj. 

                        

Probírali jsme i to, jak se vlastně o nás Ivo Holan dověděl. Prsty v tom má paní Andrlová, jelikož jí naše srazy učarovaly a s "redaktorským" se znají. Vzpomínalo se na soutěže, které pořádáme na výroční schůzi. Zatím bylo tématem co nejrychleji za sebou vyjmenovat všechny díly seriálu, dále pak podle hudebních ukázek poznat z jakého dílu hudba je. Ivo Holan to chtěl vidět naživo, takže náš rekordman v rychlosti vyjmenování všech dílů jasný.sokol musel předvést své umění, poté i předseda dělal čest své funkci tím, že hádal (nebo spíš určoval) podle fotek, z jakého jsou dílu. Sice se mu tam vloudila jedna chybka (kdy překřtil díl Prokleté dědictví na Podivné dědictví), ale to bylo způsobeno trémou:-). Redaktorskej z toho byl doslova na větvi a pořizoval si videopoznámky, holt dělá čest svému povolání. Paní Andrlová nám dokonce i zazpívala, byť to nebylo stylově ze seriálu, kde jako Lidka zpívá "Ach ta láska nebeská", ale píseň byla z její úspěšné pohádky.

                                             

                                          

Jak to tak bývá, čas u těchto srazů letí velmi rychle, takže se pan Jelínek měl pomalu k odchodu. Odvoz zajišťoval tradičně kolega Žitný, takže proběhlo loučení a skupina A vyrazila. My jako skupina B jsme dále v restauraci setrvali u pokračující zábavy. S určitým zpožděním nakonec dorazil i malej Míra, který si nakonec našel čas a přijel. Vrátil se i plukovník Žitný s veselou historkou z jízdy. Jak se totiž vracel do restaurace, vezl s sebou i náš artefakt v podobě kostry Jirky Hradce uloženého v rakvi, který dělal výzdobu v předešlých restauracích. Chtěli jsme si ho totiž uložit i v tomto prostoru. Ale co čert nechtěl, při návratu ho stopla hlídka VB a "co to vezete, pane řidiči?". Následovalo vysvětlování, kdo je, kam jede a co to veze. Příslušníci měli ale pochopení, sledují občas naše stránky a k seriálu se také hlásí. Doslova koukali, že máme na srazu "živou" paní Andrlovou:-). Tohle nás tedy všechny v restauraci velmi pobavilo. A to, že to nakonec působí celé doslova morbidně (plukovník odjížděl s živým panem Jelínkem a vrátil se s kostrou v rakvi Jirky Hradce) napadlo až teď mě. Ale věřím, že by se nad tím zasmál i pan Jelínek.

                                                   

Takže čas dál plynul a s pokročilou hodinou se nás několik mělo k odchodu. Na místě tak zůstala skupinka i s paní Andrlovou. Ta patří k hostům, kteří na našich akcích vydrželi vždy nejdéle. To svědčí o tom, že se jí u nás líbí. Vše pak skončilo někdy po půlnoci s loučením, že se opět uvidíme.

Nakonec se ještě vrátím k slibovanému, tedy k tomu, o čem jsme při konání této akce ještě neměli ponětí. Nynější provozovatelka těchto prostor se rozhodla k ukončení stávajícího fungování restaurace, tím pádem je náš fanklub opět bez restaurace a domovské základny. Ten prostor byl bohužel minimálně navštěvován a jeho původní záměr jako trattorie se nevydařil. Tím pádem byla tato akce zde akcí poslední a další je zase ve hvězdách. Jsme z toho všichni smutní, ale život jde dál a snad se nějaký prostor najde. Už by to chtělo "po těch nesmyslech a zmatcích" zase svojí stabilní stylovou restauraci. Takhle si opět můžeme jen položit nerudovskou otázku - "Kam s ním?"