Tak již třetí podzimní procházka Prahou po místech natáčení byla určena na neděli 7.10. v 9:30h. I třetí putování bylo premiérové co se týče navštívených míst. Tentokrát jsme se zaměřili na oblast severní části hlavního města a troufnu si tvrdit, že tentokrát jsme toho ušli nejvíc co do počtu kilometrů. Sraz tedy dopoledne a před Bohnickou léčebnou, fandové seriálu a znalci míst natáčení již tuší proč. Říká se, že do třetice všeho dobrého, ale pokud jde o počasí a naší akci, nějak jsme se s tím "nahoře" špatně domluvili. Od rána na nás pouštěl tolik vody, že by si slabší povahy řekly, že v tomhle nečase teda ne. Doslova nutností byla výbava deštníkem či pláštěnkou, kvalitní obuv se hodila též. Někdo skutečně nakonec nemohl, ale třeba osvědčení fandové zdaleka, tedy jasný sokol a Dr. veselý dorazili i přes tu slotu. Pan Černý byl jako vždy skvěle připraven nás vším provést. Jeho několikastránkový itinerář plánu cesty s fotografiemi a dalšími informace nejen o místech natáčení seriálu, ale i o jiných filmech, byl dokonalý.

Na místě před léčebnou již nás pár čekalo, zbytek dorazil po chvíli. Především dr. Veselý měl trochu problém kde zaparkovat, nechtělo se mu do areálu, aby to pak nemusel vysvětlovat doc.Chocholouškovi:-). Dokonce se objevili i dva noví zájemci o seriál, filatelista Kloc a jeho kolega z burzy. Tím jsme byli komplet a vstoupili jsme dovnitř areálu, do parku, kde hned vedle v díle Studna natíral Drahoš Brůna lavičku a Honza s dr. Veselým a psychiatrem ho jdou navštívit. Místo jsme tedy i přes ten déšť poctivě obhlédli a srovnali se seriálem na přenosném přehrávači. Okolí se moc nezměnilo, jen ty lavičky jsou poněkud modernější. Tím jsme místo vyčerpali a nastoupili dlouhou cestu na další.

      

Ta cesta byla stále mokrá a mokrá, až předseda zjistil, že mu doslova teče do bot. Zatím tedy jen ta voda a ne někdo na jeho funkci, ale ta voda byla v tu chvíli snad nepříjemnější než nějaký troufalec. Kvalitní obuv zn. Baťa prostě již splnila svou funkci a dosloužila. Od léčebny jsme tedy šli stále níž a níž, nedaleko naší cesty vyměřoval Chozé Borůvka nové baráky, ale toto místo nebylo naším cílem. My jsme chtěli dojít až k Vltavě, do ulice V Zámcích, kde se nachází bývalá dynamitka, tedy sklad barev z dílu Prokleté dědictví. Statečně jsme tam došli, většina z nás řádně promočených. Jen ty děti se měly nejlíp, v teple kočáru je prostě dobře. Nicméně jsme i tak zvenku areál obhlédli, na skálu, kde vše sledoval Ledvinka se kupodivu nikomu nechtělo:-). Následovalo krátké občerstvení v podobě teplého čaje z termosky, Blanka prostě ví, co má s sebou připravit a ráda se s ostatními podělila. Pan místopředseda nezapomněl podotknout, že máme možnost na další místo dojet autobusem, který kousek odtud za chvíli vyráží. Většina z nás toho chtěla využít, protože voda a chlad udělaly své, takže jsme rychlým krokem došli na zastávku a s díky přijali místa v minibusu, který nás přiblížil dalším místům.

                                              

                                         

Pokud bychom ho nestihli, byla možnost se na další místo dopravit pěšky nebo využít přívozu na druhou stranu a pak vlaku. Při lepším počasí by to bylo fajn, ale takhle ne. Bus nás dovezl přímo před Zoologickou zahradu, odtud to již byl jen kousek k Trojské lávce, kde se Lenka Sachlová chtěla zbavit důkazů. Ještě předtím většinu zlákala vidina něčeho teplého v žaludku, protože se blížilo poledne. Navštívili jsme tedy podnik u ZOO, kde jsme něco pojedli a popili. Chutnalo to všelijak, jen doufám, že to nebylo ze zdechlin a hospodu nezásobují tak, že co v ZOO uhyne, to hodí přes plot a hosté sní. Alespoň se uvnitř děti proběhli a trochu vyřádili, rodičové pak nabrali i trochu sil. Mezitím se i počasí nějak umoudřilo a přestalo postupně pršet, proto jsme s lepší náladou vyrazili k lávce a přes ní na druhý břeh. Lávka je dnes komplet nová, nicméně i tak jsme si vše pustili na přehrávači a porovnávali. Aspoň, že u Vltavy zůstalo cvičiště pro pejsky, které je v díle vidět, i když je možná dnes jinde. 

                      

Z lávky je to co by kamenem dohodil na další místo, vlastně taky lávku nebo spíš most. Jde o most přes rameno Vltavy, který je vidět na začátku dílu Loď do Hamburku, než Berka odhodí plechovku Bínovi. Loď pak pluje dál a úzké břehy jsou stále vidět. Porovnali jsme to tradičně s dílem a šli zas dál. To jsme již byli na holešovické straně a kousek od Stromovky. Ale tam ještě naše kroky nevedly.

                      

Dalším místem se měla stát továrna z Honu na lišku, dnes Ekotechnické muzeum v Bubenči. K místu to byl ještě kus cesty, a tak se šlo. Do toho se k nám po menších problémech přidali i plukovník Žitný s malým Mírou. Oba dorazili svými auty a parkovali přímo před areálem. I zde jsme něco nafotili a srovnali se seriálem. Dovnitř se sice mohlo, ale z časových důvodů jsme nešli. Ono se taky vše odehrávalo venku. A tak jsme nabrali směr dalšího místa, tím je Schwaigerova ulice, kde byl v prvním díle Pospíšilův ateliér a schody, kde byl zastřelen Rajman. Dnes tu zbyly aspoň ty schody, jinak je okolí dokonale přestavěno. Proběhlo tradiční srovnání a focení. Pro někoho bylo novým zjištěním i to, že kousek odtud bydlel režisér Sequens. A kousek odtud se také nachází hospoda Na Slamníku, léty prověřený podnik všech rockerů. I my jsme proto tuhle útulnou hospodu navštívili a někdo konečně poobědval, někdo si dal oběd podruhé. Kvalita a chutnost jídla se nedá s předešlou restaurací srovnat, tady prostě vědí co je dobré a umí to uvařit. V kamnech příjemně praskalo, venku vysvitlo slunce a my jsme načerpali energii na další pochod. Ještě před vstupem do hospody se s námi rozloučila Jiřka s Bláhou a potomkem, takže nás o tři ubylo. Nyní byla naším cílem ulice Na Šachtě.

                                         

                                      

Tady sídlil podnik, kde pracoval Slávek Šíp v díle Kvadratura ženy. Dojít jsme k němu museli přes park Stromovka. To se již počasí kompletně proměnilo, bylo krásně, tepleji, sluníčko svítilo. To si nás ten nahoře asi chtěl udobřit. Takže jsme šli skrz park a viděli třeba nynější stav Šlechtovy restaurace, která je sice honosně vykreslena na plátně, ale za plátnem je ruina. Je to smutné, že to došlo až sem. Vzpomněli jsme i na to, kde se tu tenkrát propadla zem při hloubení tunelu Blanka. Šli jsme i kolem Planetária a vzpomněli si tak na svá školní léta a výlety sem. Mezitím, než jsme došli do ulice Na Šachtě, se se svými auty přesunuli plukovník a Míra do okolních ulic a šli nám pak naproti. V pořádku jsme se našli a vydali jsme se obhlédnout podnik "šestka Holešovice", kde Šíp pracoval. Místo je celkem dobře k poznání, samozřejmě čas udělal své, ale náhled dovnitř na plac vše ujasnil. Výhodou jistě je, že zde sídlí nějaká společnost a místo je tak udržované. Srovnali jsme vše s přenosným dvd a ukončili obhlídku místa.

                     

Nyní nám zbývalo navštívit dvě místa, tj. holešovický přístav a Výstaviště. Jelikož čas kvapil a místa jsou buď "doleva nebo doprava", zvolili jsme bližší a jednodušší variantu, tedy bývalý Park kultury a oddechu Julia Fučíka, dnes Výstaviště. Opět si asi každý vzpomněl na dětská léta, kdy sem s rodiči chodil na Matějsou pouť. I teď tady bylo pár atrakcí a ony tu jsou asi pořád, ale pšenka tu provozovatelům nekvete. Děti mají v dnešní době jiné záliby. My sem mířili proto, abychom tu stylově zakončili naše putování, opět dílem Kvadratura ženy. Na začátku tu je Honza s malou Lidkou na ringlšpílu a přijde za nimi Kalina. My jsme malý řetízák objevili v dolní části, ale minipředseda je ještě moc malý na takovou atrakci, takže jsme hledali ještě poníky, na kterých se Liduška také svezla. Našli jsme jen prázdný prostor pro ně, takže předseda vzal alespoň synátora "na koně" a na poníka si zahrál. Dále jsme v dolní části hledali ten hrací orchestrión, který tam hrál melodii z "Hříšňáků", ale tady nic podobného nebylo. Možná by se objevil na nějaké větší zdejší pouti. Pak jsme se z dolní části odebrali zpět nahoru, kolem Maroldova panoráma a opět si někteří z nás vzpomněli na dětská léta. Nahoře jsme pak nepřekvapivě shledali, že levé křídlo vyhořelé části Průmyslového paláce je stále jen nahrazeno stanovou parodií na něj, smutné. Celkově areál působil zpustle a neudržovaně a nebylo to jen tím, že se tu zrovna nic nekonalo. Venku před hlavním vstupem si ještě někteří dali jedno "na stojáka" a pak jsme tedy náš výlet ukončili s konstatováním, že takhle se někteří z nás již dlouho neprošli a nevyvětrali. Třetí procházka Prahou se nakonec povedla i přes to nepěkné počasí na úvod, předsedovi trochu oschla ponožka a minipředseda se díky Mírovi nakonec vezl domů autem a stihl si i trochu schrupnout. Díky všem za účast, vytrvalost a za rok na podzim se zase projdeme:-).

Výletníci: Hombre, Blanka, Dominik, malej Míra, pan Černý, Elden, Žitný, paní Truhlářová, dr. Veselý, jasný sokol, Jiřka, Bláha a Dan, Tomáš, filatelista Kloc s kolegou