Na sklonku 17. století vyrostl na skalnatém ostrohu Rochota nad Mníškem komplex budov, později nazývaný Skalka. První stavbou byl kostelík svaté Máří Magdalény, vybudovaný v letech 1692 - 1693 architektem a stavitelem Kryštofem Dienzenhoferem (7. 7. 1655 Guggenhof – 20. 6. 1722, Praha) na náklady Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu. Vzorem pro tuto stavbu je kaple v jihofrancouzském Aix en Provence, kde Maří Magdalena podle legendy ze 6. století třicet let žila a kam Engel vyslal Dienzenhofera na studijní cestu, ten inspiraci zhmotnil do podoby českého baroka. Stavební dozor měli Jan Rektoris a Benedikt Spinner z Mníšku, stavba s elipsovitou svatyní a čtvercovou věží patří mezi nejhodnotnější barokní stavby v Čechách, a je zapsána na seznamu UNESCO. Na výzdobě interiéru se podíleli významní umělci baroka, např. řezbář Jan Bendl nebo malíř Karel Škréta. Současně s kostelem vznikal klášter a poustevna, obě stavby byly dokončeny v roce 1694, vše pro plánovaný příchod benediktinů na Skalku, ten se však nikdy neuskutečnil, klášteru nebylo v církevních kruzích přáno.

Zakladatel Skalky umírá roku 1704 a zprovoznit klášterní areál se nepodařilo ani dalšímu z mníšeckých pánů Ignáci Karlu Engelu z Engelsflussu. Změna nastala s přičiněním hraběnky Benedikty Čejkové z Olbramovic až 12. října 1762, kdy byla sepsána a stvrzena nadační listina kláštera a na Skalku přichází řád františkánů. Hraběnka provedla nejnutnější opravy, dala postavit křížovou cestu a zajistila klášteru fundace. Řád františkánů spravoval Skalku až do konce 2. světové války a mezi superiory vynikl P. Vincenc Lichtblau, známý numismatik evropského formátu.. Chudý řád františkánů však neměl dostatek prostředků na opravu objektu, a tak se Skalka po druhé světové válce nachází ve velmi špatném stavu. Mění majitele (stává se jím Náboženská matice) a v roce 1947 je nákladem více než jednoho milionu korun rekonstruována.

Bohužel nedlouho poté areál z důvodu těžby železné rudy a poddolování opět chátrá a ze Skalky se stávají rozvaliny. Teprve na počátku 80. let 20. století se na Skalku začíná vracet stavební ruch a budovy jsou podle projektu ing arch Josefa Hyzlera (narozen 5.dubna 1923) zvolna nákladně opravovány. V současné době je opravena kaple sv. Máří Magdaleny, opravy exteriéru byla dokončena v roce 1991, opravy kláštera proběhly v letech 2002 - 2006, kdy byla dokončena fasáda. Křížová cesta je v současnosti již také po stavební stránce opravena, zbývá dokončit obrazovou a sochařskou část. V naprostých rozvalinách je původní budova, která byla vystavěna jako škola adjunktů. Zároveň je zcela zničen poplužní dvůr. Pozitivem dnešní doby je, že se na skalku vrátil život, konají se zde výstavy a také každoročně v letních měsících skalecká pouť.

Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz Sv. Máří Magdalena od Petra Brandla. Tato freska se nacházela v klášterním refektáři a je považována za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl. Při poškození areálu Skalky v 50. letech 20. století byl obraz přenesen na plátno a umístěn v kostele sv. Václava v Mníšku.